7/2013
Na horkém Slunci

vložil: Ježek
vloženo: 24.07.2013

Horké Slunce
23.-24.7.2013

Ač jsem se zařekl, že do toho hicu mne nikdo nedostane, neodolal jsem volání lesů a musel ven. Sbalil jsem si jen pár věcí a vyrazil ke Střele. Zastavil jsem se Pod Lípou u Bíži, a protože jsem tam byl povětšinou sám, mohl jsem si hrát na kytaru „své“ tiché písně. Nikomu tak nevadilo, že motám texty a pletu akordy (tedy možná to Bížovi vadilo, ale pokud ano, taktně o tom pomlčel).
Pár vinných střiků, nějaká ta zelená a za tmy hajdy do lesa. Mířím na kemp Žluté Slunce. Jdu k mlýnu s tím, že řeku za jejího nízkého stavu vody přebrodím. No, nebyl bych to já, kdybych i z tak banálního výkonu neudělal drama. Nechci si namočit boty, tak jdu po hraně hráze z kamenů, kterou tu zbudovali chataři. V korytě vody po kotník, za hrázkou tak nad kolena. No jak to asi mohlo dopadnout? Noha se smýkla, mé mírně nevyvážené tělo a ovíněná hlava mne zradily, no a už se ráchám. Pravá noha na jedné straně hráze, levá pod hrází. Široký stoj rozkročný bez možnosti to vyřešit jinak, že se namočím ještě víc. Jen jsem se vydrápal na hráz zpět, přepadávám na druhou stranu. Válím se ve vodě jako vorvaň na mělčině s tím rozdílem, že mně na pomoc nepřispěchal nikdo z Greenpeace ani z chatařů. Nutno podotknout, že foťák jsem duchapřítomně držel nad vodou. Suchý zůstal tedy fotoaparát a toaleťák, což je nejdůležitější. No, takže se vlastně tak moc nestalo. Koupat jsem se stejně chtěl a holt jsem to spojil i s velkým prádlem. Od Bíži jsem se dozvěděl, že kemp na skále má být zrušen, pokud už se tak nestalo 15.7. Doufám, že stojí, abych se tam mohl v klidu usušit. Když stoupám podél potoka vzhůru, dívám se stále vpravo, jestli neuvidím zář ohně. Kemp stojí a nikdo tu není. Rozdělávám oheň, který kupodivu hoří a nekouří. Na teploměru je 17°C. Stejně jako při mé poslední návštěvě, ale to bylo sedmnáct pod nulou.
Dlouho nemohu usnout, protože je mi horko a Měsíc svítí jako o život. Inu je těsně po úplňku.
Nevzal jsem si žádné jídlo a od skromného oběda jsem měl jen jeden kousek nakládaného sýra. Není tedy divu, že i hlad je jednou z příčin mé nespavosti. Nakonec ale usínám.
Ráno je opět obloha jako vymetená. Jelikož nemám co vařit, ani nedělám oheň. Jen jdu na dřevo a pak balím. Cesta zpět na zastávku už je bez komplikací. Brodím mělkou řeku a tím vlastně ten krátký vandřík končí. Ač je teprve něco kolem deváté ranní, už je hic jako v peci. Mažu tedy domů, schovat se do stínu.

Ahoj v chladnějších časech
Ježek