4/2013
Na Roverských horách

vložil: Ježek
vloženo: 23.04.2013

Na Roverských horách
19. – 21. dubna 2013

Pátek
Po dlouhých přípravách a změnách sestavy konečně vyrážíme směr sever. V Kralovicích se namačkáme do mojí citronky a jedeme do Litoměřic. Zde vykládám ženu dobračku a mířím s kamarády na Skalku. Voky, Huhla, Boniek und já. V nabité a řádně rozjeté hospodě nás už netrpělivě čeká Řezník. Mastní vlasové a část Roverských patriotů zcela naplnili hospodu a je nouze o volná místa. Přesto se k nám ještě vejde i Ještěrka s Bonou, Pumpa a Ježek TP, kteří doráží hodinku po nás. Tak a jsme tedy všichni. Pozdravit nás ještě přijdou Wanna a Charlie (pro nezasvěcené dřívější Stydlín). Kamarádi hrají jako o život a my je doprovázíme alespoň mlácením pěstmi do stolu. Nálada je vynikající (stoly drží) a v Chebu prý zaznamenali slabé zemětřesení. Paní hospodská nestíhá. Pivo pění a hostů je moc. Vyrážíme tedy do skal pod převisy. Můj původní plán, že dojdeme až na Mamuťák bere za své. Místo kempu „nejvzdálenějšího“ spíme pod tím „nejbližším“. Šance je prázdná a bez dřeva. Rozděláváme oheň, pečeme buřty a Pumpa, zachraňuje situaci jako jediný kytarista. Mírně prší. Během noci déšť ustává. Voky si hraje na vrtulník. Jeho chrápáníčko v pravidelných půlhodinových intervalech střídá v pravidelných půlhodinových intervalech lesní ticho (vrtulník holt musí nabrat palivo).

Sobota
Ráno je zatažené, ale teplé a bez deště. Vaříme snídani (my s Vokym samozřejmě fazole) a balíme. Čeká nás celodenní putování po Roverkách. Můj plán je jasný – ukázat „nováčkům“ nejzajímavější místa v tomto krásném koutě naší vlasti. Ježková nás opouští s tím, že jede na potlach nějakých Placatých vocasů (Bobrů). Šlapeme tedy dál bez ní a co chvíli odbočujeme na kempy ukryté ve skalách. Staré páky odmítají lézt nahoru a dolu do míst, kde už se mnou byly stokrát, takže podávaček se neúčastní a válí se na odbočkách. Pod Zámeckými schody i já Huhlovi s Boniekem jen ukazuji směr a vzdávám výstup na Čap. Tuto lahůdku si tentokrát nechávám s ohledem na svá kolena ujít. Vzhledem k nedostatku vody jdeme do Obroku ke studánce. Místní osazenstvo (dvě ryby, dvě žáby a mlok) z nás není zrovna nadšené.
Pak už se opět začínáme vracet na Skalku. Ivča (z Kiosku U holek) nám včera slíbila, že otevře kšeft předčasně a očekává nás. Takže původní plán nejít v sobotu do hospody vzal už v pátek večer za své. Za Obrokem nás vrchní vodohospodář svlažil deštíkem. V lesním přístřešku nám při čekání na konec přeháňky Huhla uvařil kafíčko. Pak už následoval výstup na Skalku. Boniek pohledem do mapy jasně určil směr a trefil to parádně. Mastní vlasové kalili na Skalce už od rána a tak si Huhlu spletli s nějakým kamarádem od nich. To bylo shledání. Jenom Zdenda to nějak nechápal. Vítr byl poměrně chladný a donutil nás k ústupu od kiosku. Na Indiána jsme tak dorazili ještě za světla. Butylky byly naplněny a já si donesl vínko. Na vinětě bylo napsáno Müler Thurgau, ale bylo to nějaký šuškavý nebo spíš kecavý. Můj dvouhodinový monolog některé lehce unavil (viď Ještěrko). Naštěstí se mi podařilo ukecat Pumpu, aby zahrál na kytaru a vše tak zachránil. Zmaten tmou a vínem jsem chvíli „přemlouval“ k návratu k ohni Ještěrčin spacák, zatímco ona byla za skálou. No, alespoň budou kamarádi mít o čem povídat, až s nimi nebudu na vandru.

Neděle
Slunce nás vytáhlo ze spacáků. Po chvíli dohadování na téma, kdo že to nejvíc chrápal, opět vaříme a balíme. K návratu volíme strmou stezku. Inu, je třeba na závěr ještě potrápit nohy. Na Skalce to začalo a také skončilo. U Holek je opět veselo. Boniek při příchodu říkal: „Hele, Mastný vlasové už jsou tu zase“, ale byli tu ještě.
Nastal čas loučení a návratů. Společně s Řezníkem jsme se ještě stavili v Kravařích U Doušů na oběd. „Moje“ kachnička se zelím byla skvělá, ale i ostatní si moc pošmákli. Je to prostě skvělá hospoda.
Cestou jsme pak nabrali ženu dobračku a vyrazili zpět k domovu.
Vše se podařilo a to včetně počasí. Už se těším, že si to zopákneme. Tak červnu a country

Ahoj Ježek