3/2013
Pár hodin na Slunci 15.-16.3.2013

vložil: Ježek
vloženo: 17.03.2013

Pár hodin na Slunci
15.-16.3.2013
Už dlouho mne to táhne ven a nemůže se dočkat, až vyrazím. Mám před dovolenou a tak se rozhoduji mezi dvěma variantami. Jet za týden na Brdy, nebo už tento pátek na Střelu. Nakonec vítězí ta druhá. Kamarádi se chystají na akci T.O. Šedý Vlk s tím, že v pátek se sejdou na kempu Žluté Slunce.
Vyrážím minibusem na Mladotickou zastávku. Ten malý prostředek hromadné přepravy osob jen stěží pojme mou maličkost s kytarou a velkým báglem (Alice large). Vystupuji za mostem u Střely. Všude leží ještě dost sněhu a na stezce jsou jen zaječí stopy. Jdu po proudu a kochám se pohledy na řeku. Všude je klid, jen voda hučí. Řeka je plná. Jsem rád, že jsem si upustil od původního plánu jít pěšky z Kralovic a řeku za mlýnem přebrodit. Myslím, že bych ji musel spíš přeplavat, což by asi nebylo příliš příjemné. Pod skálou se chvíli zastavuji a přemýšlím, zda to nahoru vezmu oklikou příkrým svahem, nebo jako kdysi, přímo po skále. Romantik ve mně zvítězil. Jde se po skále. Zahýbám proti proudu potoka k vodopádu. Tůňka je z části zamrzlá a vodopád je více ledopádem. Zvedám hlavu a plánuji trasu výstupu. Všude leží sníh a na chyty není vidět. Po prvním úseku výstupu lituji, že jsem si dole nevyndal z Alice rukavice. Prsty mám zmrzlé na kost od hrabání sněhu. Má to ale své výhody. Ztvrdly mi v poloze jakýchsi háků, takže se mi dobře chytá za skalní výběžky :-D
Na vrcholu chvíli vydýchávám a při tom se kochám výhledy na řeku a okolí. Šedé mraky se postupně trhají a objevuje se i modrá obloha. Dokonce asi brzy vykoukne i Sluníčko. A jsem u kempu respektive nad ním. Dole je klid, tak jsem tu asi první. Slézám k obnovenému kempu a shazuji bagáž. Jde se na dřevo. Lámu několik starých a suchých lísek. Když beru pilu do ruky, zaslechnu dole od řeky hlasy. Po chvíli už vidím Loba a Zdeňka, jak se drápou do kopce. Za chvíli jsem tedy už tři. Lobovi zvoní mobil. Zatímco on po telefonu popisuje komusi cestu ke kempu, já slyším v údolí hlas. Po chvíli pochopím, že Lobo telefonuje s tím, kdo je pod kopcem. Není už nutné vysvětlovat zdlouhavě cestu, stačí jít za hlasem na kopci. A jsme čtyři. Dorazil Standa, který nechal auto ve Vrážném. Se soumrakem přituhuje. Teploměr padá k -10°. Postupně doráží ještě Hřib, který se urval a vyrazil i přesto, že tvrdil, že nepojede, Plaváček a k našemu velikému překvapení také Maličkej. Vybalujeme kytary a hrajeme. Zkřehlé prsty sice tolik neposlouchají, ale alespoň máme na co svést nedokonalosti ve hře. Oheň víc kouří, než hoří a tak se pěkně udíme. Teplota stále klesá. S přibývajícím mrazem se zrychluje kolování lahve s rumem. Spát jdeme pozdě v noci a poslední hodnota odečtená z teploměru činí -17°C.
Ráno se z vyhřátého spacáku nechce nikomu, ale Zdeněk se obětoval a rozdělal oheň. Postupně vstávají všichni ostatní. Celé společenstvo se rozpadá po snídani na několik skupin. Zdeněk s Maličkým zůstávají a půjdou na Chladnou, kde se setkají s účastníky drakiády. Standa s Plaváčkem jdou do Vrážného a jedou domů. Já s Lobem razím na vlak. Lobo pojede do Kaznějova pro nástroje a děti, by se s nimi dostavil na Chladnou a večer na hraní v Pláních. Já jedu do Plas a vracím se domu. Samotnému se mi nechce „riskovat“ na zasněžených stezkách nad řekou.
Vlakem tedy jedu do Plas a zde zjišťuji, že domů mi nic nejede. Mobil nemám, tak volám z telefonní budky domů, ať si mne vyzvednou. Tak končí asi nejkratší vandr mého života. Pobyl jsem na něm sotva dvacet hodin, ale stálo to za to.

Ahoj Ježek