1/2013
Zimní Brdy

vložil: Ježek
vloženo: 06.02.2013

Zimní Brdy
25.-27.1.2013

Konečně je tu pátek. Jedu z práce domů a volám Lobovi, jestli se mnou vyrazí ven. Ač jsem totiž dal vědět dostatečně dopředu, že se chystám vyjet, nikdo si čas neudělal. Maličkej sice jet chtěl, ale zmohl ho nějaký moribundus a Brendy má v sobotu kšeft. S Lobem se domlouvám na tom, že vyrazíme spolu. Trasu měníme zpět na brdskou … Před odjezdem jdu v zeleném ještě k volbám. Pak mířím pro Loba, který také plní svoji občanskou povinnost. Nakonec i Maličkej neodolal a jsme tedy tři jako mušketýři (ti byli vlastně čtyři).
Autem jedeme až do Teslín. Naše oblíbená základna je skoro prázdná, ale hlavně, že je otevřeno. Večer se rozjíždí a naše kytary umlknou až kolem půlnoci. Místní nám nabízí nocleh u nich v teple, ale kampak na nás s teplem. Vyrážíme do noci. Hvězdy a měsíc svítí, celý les září a nás se zmocňuje blažená nálada. O tu se také dělíme s kamarády telefonicky (sorry :-D).
Najít místo na spaní není problém. Vody i dřeva je kolem dost. Ke spánku se ukládám kolem třetí ráno. Chvíli ještě vnímám diskuzi Loba a Maličkýho a pak upadám do bezvědomí …

Sobota
Ráno je zatažené, mlhavé. V ohništi je dost žhavého popela a tak rychle rozdělávám oheň. Kamarádi ještě spí. Když už se rozhodnout vstávat, tak Lobo tvrdí, že celou noc nemohl spát, jaká mu byla zima. Maličkej zase říká, že mu bylo teplo, ale spát nemohl, protože Lobo hrozně chrápal. Vaříme snídani. Kolem běhají na lyžích lidičky, aniž by si nás všimli. Ukryti za hradbou zasněžených stromů posloucháme šustot jejich lyží ve stopě a občas i rozhovory. „Doufám, že to vyhraje Schwarzemberg. Ona ta jeho žena je chytrá, umí čtyři jazyky …!“ říká jeden běžkař druhému. Na to se z lesa ozve: „Ale je to píííčááá“ Muži na běžkách nechápou, jak to ten les myslel, my víme své.
Po snídani balíme a jdeme sněhem směr vysílač Na Burku. Lobo táhne kytaru zabalenou ve spacáku. Já s Maličkým jsme nástroje tentokrát nechali v autě, neb se k nim večer vrátíme. Jde se nám tedy lépe. Celý den je mlha, takže výhledy nejsou žádné. V lese je přesto krásně. Sníh a několikacentimetrová námraza – prostě pravá zimní atmosféra. Ani se nechce věřit, že už pozítří má být 12°C. Z Burku jdeme na vyhlídku Nad Maráskem a vzpomínáme na květnový výšlap, kdy jsme tu chodili v tričku s krátkým rukávem. Teď máme problém se napít z čutory. Příště holt dám do vody fridex :-D
Abychom nešli stejnou cestou zpět, volím malou okliku. Kamarádi to vnímají jako zbytečnou zacházku, ale já si myslím své. Jsme tu přeci na vandru a na čerstvém vzduchu, tak co. Přestože trasa nebyla příliš dlouhá (něco kolem 13-13 km) jsme pěkně ušlí. Inu cesta ve sněhu dá zabrat.
V Teslínech náš už hostinský Josef vyhlíží. Místních je tu jen hrstka, ale postupně se schází všichni skalní. Dokonce i Milan vrátivší se ze zabíjačky, zajde si posedět a zazpívat při kytaře. Co na tom, že neustále hudruje a nenechá nás ani napít mezi písničkami. On je prostě takový a náš. Jeho žena nám opět nabízí nocleh v teple jejich domu, ale nakonec je vše jinak. Spát jdeme do prázdného domku, kde se topí, aby nezamrzla voda. Na prkenné podlaze tak nocujeme ze soboty na neděli. Venku už je sice dost teplo, ale co bychom pro Lobáka neudělali. Jeho dva letní spacáky skutečně moc tepla neposkytují.
V neděli už je to tradiční. Loučení nemám rád. Auto ráno naskočilo jen s menšími problémy a spolehlivě nás dovezlo domů.
Díky za krásný zimní výšlap, hraní na kytary, pohodové lidičky a krásný les …

Ahoj
Ježek