4/2012
Jarní Brdy

vložil: Ježek
vloženo: 22.04.2012

Brdské jaro

V pátek 20. dubna 2012 po předchozí telefonické a internetové domluvě nakládám v Kralovicích do auta kamarády Vokyho a Johna. Razíme směr Plzeň, kde nás očekává Brendy. Markéta na poslední chvíli odřekla kvůli dešti. Prý si počká na lepší počasí – to těžko, ale nepředbíhejme. Předpověď meteorologů skutečně není nijak příznivá. No jo, ale kampak na nás s meteorologií. Když se jede na vandr s Ježkem, tak prostě počasí vyjde a hotovo. Zastavujeme v Míšově u klubovny. Zevnitř je slyšet hlasy. Tak sláva, hrneme se dovnitř. Je to tu nově opraveno, ale prý ne pro nás. Pan domácí nás jednoduše vypakoval s tím, že nám nic nenalije, neb nejsme členy klubu. Na můj dotaz, kde je bývalá hostinská nám k naší radosti sděluje, že sídlí v Teslínech v „nové“ hospodě. Nikoho jistě nepřekvapí, kamže jsme se to vydali. Sice padá původní plán trasy, ale to je nepodstatné. V Teslínech jsme přijati vřele. Trasu prostě jenom obracíme, takže se nic neděje. Auto navíc parkujeme přímo na dvoře u hospůdky, takže odpadají obavy o jeho bezpečí. Zábava se rozjíždí. Hrajeme na kytaru (bohužel jenom na jednu – mojí) a místní se přidávají. No, fotky možná řeknou víc, a to jsem je musel trochu zredukovat.
Jdeme spát. Místo jsme našli, oheň hoří a rychle rozbalujeme. Nebe je plné hvězd. V noci trochu fouká vítr, obloha je vymetená.
Ráno je slunečné. Vaříme, plkáme, dlabeme a tak dál. Na trasu vyrážíme až kolem desáté, ale není kam spěchat. Čeká nás asi 23 kilometrů, takže žádný stres. Šlapeme po asfaltu směr Hengst. To je tady asi jediná vada na kráse – všudypřítomné asfaltky. Jak jen to jde, berem to lesem. John je při síle, tak leze na nějaký větší šutr. Sám se divím, že mne to taky nenapadlo – inu, stárnu. Pod Hengstem nabíráme z potoka vodu a začínáme stoupat. Moje kolena to nesou statečně. Ve středu na kontrole mi doktor řekl, že už bych je mohl pomalu začít zatěžovat. Když jsem mu řekl, že jsem myslel ... a na vandry už opět jezdím od ledna, jenom zvedl oči v sloup a řekl: „No, co s váma, jenom hlavně nikde nekopejte do míče!“ To může být klidný, nekopnu. Ale zpět k pochodu. Na Hengstu chvíli orážíme. Je to přeci jenom trochu do kopce. Dále jdeme na Třemšín. Je to tu nádherné. Cesta je už z rozcestí pod Hengstem lesní a postupně se z ní stává pěšinka. Třemšín je nádherné místo. Zbytky hradiště, valy, příkopy a také dřevěná rozhledna. Na první pohled je vidět, že nejlepší léta má dávno za sebou. John nicméně musí nahoru. Sedíme se zakloněnými hlavami dole, pozorujeme, jak šplhá po shnilých trámech a chatrném žebříku stále výš. Pomalu začínáme dělit jeho bagáž mezi sebe. Ještě za ním volám, že tady záchranářský vrtulník určitě nepřistane, ale to už je nahoře a hlásí krásné výhledy. Na stromech ještě není listí, tak je přes ně vidět do kraje. Mezi námi, zdola je vidět také. Pokračujeme dál. Náš plán je jasný. Po žluté směr Pyramida. Před ní malé odbočení na Fajmanovu skálu a pak najít něco na spaní. No jo, ale to bychom nesměli vymyslet zkratku. Jdeme průsekem místo po značce. „Hele, divočák!“ hlásím svůj objev. Skutečně na cestě před námi stojí pěkný kus černé. „Má tam mladý“ přidá se Brendy. Hulákám na ně, abych je zaplašil. Naštěstí bachyně je v dobré náladě a mizí i s potomstvem v houští. John zalitoval, že má s sebou jenom malý nožík, prý kvůli odkrajování :-D.
Asi po čtyřech kilometrech začínám tušit zradu. Ta cesta, která křižuje průsek, by tu být neměla, respektive měla by tu být, ale jiná a z jiného směru. Jsme opět na žluté. Ta se k nám připojuje místo zleva zprava, takže je jasné, že jsme tam, kde jsme byli dopoledne. Nu což, to také není marné. Stojíme opět pod Hengstem a tudíž u potoka s výbornou vodou. Opět tedy doplňujeme své zásoby tekutin a razíme zpět směr Teslíny. Ten kopec po asfaltce nemá konce. Kolena už protestujou, ale nevšímám si toho. Hlavně nesmím kopnout do míče ...
Bivakujeme asi dva kiláky od Teslín. Rozbalujeme za světla a je spousta času na vyprávění u ohně. Každý vaří nějakou ňaminu. Já s Vokym tradiční fazole, John se pustil do guláše s rýží a Brendy ohřál fazole s párkem či co. Chybí jenom kytara, ale tu jsem opravdu celý den tahat nechtěl. Za to jsem tahal flašku rumu, ale ten zase nikdo nechtěl pít. Spát jdeme kolem půlnoci a hvězd je plná obloha. Kolem druhé ráno mírně sprchne, ale to skutečně nestojí za řeč.
Ráno je sice zataženo, ale neprší. Navíc se mraky postupně trhají a slunce se opět ukazuje. Zbývá už jen zabalit a vyrazit k autu. To bylo na svém místě v bezpečí za branou, a tak jediná nepříjemnost, která na nás čekala, byl kočičí postřik. Uvnitř to smrdí tak, že to nebere ani „voňavý“ stromeček. Ani zápach nám ale nezkazí náladu a skvělé zážitky z pohodového výšlapu.

Tak za měsíc
Ježek