1/2012
Výprava předdědkovská

vložil: Ježek & spol.
vloženo: 12.01.2012

Výprava předdědkovská
(tedy poslední před tím, než budu dědou)
Tři dlouhé měsíce jsem nebyl na vandru, a proto jsem již ani dospat nemohl, jak se těšil na první letošní výšlap. S ohledem na stav mých kolen jsem naplánoval jenom lehkou trasu s mnoha zajímavostmi po cestě. Pečlivě jsem vše naplánoval. Začneme v hostinci na Drahouši, pak přesun k pramenům Javornice, cestou obhlídka zámečku Sv. Hubert, průzkum zbytků valů raně středověkého tvrziště Smrk, průchod pod Strachovickým železničním mostem a večerní hraní v jedné ze dvou hospůdek v obci Hrádecko. Sem mne před nějakou dobou pozvala spolužačka s tím, že zde pořádají výborné sešlosti s kytarami. Tak prý ať zajdeme zahrát.
Inu plán je jedna věc, skutečnost druhá, ale nepředbíhejme. Bod první se zdařilo splnit zcela beze zbytku. Odpoledne mne vyzvedli Evžen, Šnek, Brendy a Andy v Kralovicích. Následoval přesun lehce přeplněným vozidlem na Drahouš. Jak se již stalo tradicí, kamkoli vlezem, něco se slaví. Zrovna tu byla tříkrálová merenda. Občerstvení v podobě obložených mís a chlebíčků jsem vzhledem ke své dietě odmítl. Byl jsem syt, vždyť od rána jsem zkonzumoval již jednu müsli tyčinku (asi to byla chyba). Večer se rozjel parádně. Ačkoliv místním hrál a krásně zpíval najatý bard, také jsme si brnkli. Dokonce se i hojně tančilo, křepčilo a dovádělo. V hospodě u dvou ... jó, jó, to jsou věci ... teče pívo proudem. A nejen pivo. Cestu na prameny Javornice znám dobře, ale jenom, když jsem při vědomí. Brendy by Vám mohl vyprávět. Takže místo na pramenech, spaly jsme na kraji lesa v houští. Taky dobrý. Ráno jsme zabalili a hajdy směr zámeček. Jenom těsně jsme ho minuli. Když jsem si na něj vzpomněl, byli jsme asi 100 metrů za odbočkou a k návratu se nikdo neměl. Počasí nám přálo. Místo deště přišel sníh. Tak tedy zámeček nevyšel, ale tvrziště je kousek. Na rozcestí k němu jsme se vyfotili a usoudili, že jámu v lese vlastně ani vidět nepotřebujeme. Za to na most se Evžen moc těšil. Marně. Tak jsme si alespoň prohlédli polorozpadlou zastávku Strachovice. Taky dobrý. Nutno zde poznamenat, že kolena držela výtečně, měl jsem z toho velmi dobrý pocit. Jak se později ukázalo, předčasně.
Do Hrádecka jsme dorazili vzhledem k úsporám času brzy. V budově, kde bývala hospod, sídlí nějaká firma. Na dotaz u jednoho z místních jsme obdrželi nepříjemnou odpověď. „Hospody?“ pravil, „je tu jen jedna, ale bude asi dneska zavřená“. Polilo mne horko. Vzpomněl jsem si na příhodu z Milíkova, kde po celodenním pochodu do restaurace U tří čápů ... no však víte. Naštěstí tady nehrozilo, že bychom se někde nechytli. Navíc se ukázalo, že hospoda funguje a je dokonce v sobotu otevřená, žel až od 18.00 hodin. Co teď, sotva čtyři a nám se nikomu nechtělo v počínajícím dešti čekat dvě hodiny. No nic, jde se směr motorest Sv. Hubert. Když nebyl zámeček, bude hlteček. Nebyl. Na konci tříkilometrového pochodu po asfaltu nás čekal zavřený motorest. Na zvonění vyšel pán v županu a s ruským přízvukem nám sdělil, že otvírat budou, ale až na jaře. Tak dlouho jsme fakt čekat nechtěli. S díky jsme si tedy alespoň vzali vodu, která se nakonec nedala pít a vyrazili zpět do Hrádecka. To už moje kolena protestovala. Prý ne vždycky a ne na vše neplatí, že když je to tvrdý, je to dobrý. Prostě přesun po silnici moje kolena dorazil. Otok byl stále větší a jen tak tak jsem dolezl do hospody. Tady už bylo lépe. Není div, že zbyla ze dvou náleven ve vsi jen jedna. Na takový nával tam nejsou zařízený. Myslím, že hostinský vydělal za sobotní večer to, co jindy za kvartál. Nicméně hudební produkce Evžena a Šneka přilákala i místní omladinu.
No a přiblížil se závěr. Místo cesty na kemp, kam bych snad ještě dokázal dojít, se jelo do Kralovic. Jeden z místních nás naložil a dovezl k nádraží. Odtud jsem zavolal mojí ženě dobračce a sdělil jí, že asi do deseti minut jsme u nás v obýváku. No to bylo radosti. Ohřáli jsme domácí vepřovky a řádně se nadlábli. Po třech müsli tyčinkách a jedné paštice to bylo fajn i pro mne. Kamarádi zapálili svíce na vánočním stromku a s nostalgií zapěli koledy. to druhý den ráno kvitovali moji rodiče bydlící v bytě pod námi. No a tak to vše skončilo. Kamarádi odmítli nocovat v postelích a tak si stylově ustlali pod ozdobeným jehličnanem v obýváku.

Ahoj Ježek