3/2003
Jarní Šok - Víkendové úterý březen 2003

vložil: Maličkej
vloženo: 21.06.2009

Jarní Šok - Víkendové úterý březen 2003


Je pátek a po dlouhé zimě jsme se konečně dohodli , že podpoříme S.TRE.S a přivítáme začátek jara. Zvadla na Jarní šok přišli opravdu včas a tak bylo možno se dohodnout.

Z Kaznějova odjíždím Já, Bíža, Patapuf a Pavlína. Gosché musí sloužit vlasti a ostatní se asi bojí Mamutova kroku. Přesun do Blatna u Jesenice probíhá celkem normálně. Není moc místa a tak jsem si usedl na Pavlínův objemný batoh. Po dvou stanicích z něj má žracák. V Mlácích čekáme než se železničáři vyřádí, dělají škatulata hejbejte se. Pavlína se začíná, kroutit přišla na něj moč.

Je slušně vychovaný a ví , že použít WC ve vagónu ve stanici nelze. Proto bez meškání, se šarmem jemu vlastním, provedl skok za vagón a čůrá do kolejí. Holky mají ve vagóně celkem pěkný výhled a tak se docela baví. Pavlína pořád ještě čůrá , když se dává vláček do pohybu. Ovšem bez Pavlíny. Ten už domočil a teď pro změnu utíká. Chtěl jsem mu podržet z čistého kamarádství dveře, abychom zjistili co v tom klukovi je, tedy kolik stanic vydrží běžet vedle vlaku, ale nakonec jsem mu dveře otevřel.

V Blatně nás vítá Bílý dům. Pravidelné to místo našich srazů v této části zeměkoule. Usměvavá paní hospodská pochopila ihned všechny naše přání a už nese pivčo a jídelňáky. Úsměv ji ovšem vydržel asi jen deset minut. V chodbě od hajzlíků se ozvalo, mohutné zatroubení trubky . Společně s místními jsme konstatovali, ,,Pane bože už je tady“ a taky jo. Do místnosti spíše vpadl, než vstoupil místní nezapomenutelný umělec mistr trubky atd. pan Dudař .Obletěl všechny stoly. Vylil rum, který okamžitě s ubrusu slízal a už troubil. Na dotaz majitelky, kde se tak zrumploval, bez meškání sdělil, že od rána slaví na počest J.A.Komenského učitele všech národů. Slušný to výkon.

Postupně dorazili John, Dáša, Mamut, Ještěrka, Vamp, Božka a Mikeš. V sedm hodin jsme přelezli na nádraží, protože je nutno přesunout se postrkem do Luhova na 750 pražec. Mikeš osazenstvo nádraží baví vtipy a vyprávěním zážitků s filmu Kameňák, kam ho nezodpovědná matička Ještěrka vzala. Zdálo se mě, že je škoda, aby místní obyvatelé Blatna přišli o nevšední umělecký zážitek, a tak jsem Mikeše poslal k výpravčímu, že tam má mikrofon. Výpravčí nebyl očividně proti a nádražím se ozvalo místo hlášení zpoždění vlaků Mikešovo vyprávění. Ještěrka valí oči a pokouší se o ní mdloby. My ostatní padáme taky k zemi , ale smíchy.

Naštěstí přijel vlak a tak nastupujeme a pokračujeme dál. Ve vlaku jedeme skoro sami a tak se zpívá a hraje na kytaru. Prohodili jsme pár slov s vedoucím této vagónové soupravy a je jasno, že je to správný kolík. Trocha ho zarazilo, když jsem ho požádal zda si můžeme udělat ohýnek, ale ve finále zastavil vlak uprostřed polí před Luhovem , aby to trempíci neměli daleko do lesa. Společně jsme mu zamávali a šlapeme na místo určení, tedy 750 pražec. Na místě jsme usoudili , že bude vhodnější pokračovat v nočním pochodu. Srub je spálený a vůbec je tady neútulno. Mamut vyrazil směrem do černého lesa. Jeho orientační smysl jsem za ta léta co ho znám, nepochopil. Nejspíš žádný nemá, zato má z prdele kliku. Jdeme rovně, pak doprava , doleva, rovně, doleva,pak opět prudce doprava a Mamut řekl tady to je.

Rychle jsme rozdělali oheň , abychom něco viděli a postupně si rozbalujeme a večeříme. Kytara, zpěv,vyprávění a taky trocha alkoholu. Mamut vytáhl umělou flašku od šamponu naplněnou jakousi tekutinou. Okamžitě jsem si vzpomněl na vojnu, kde náš spolubojovník Dušan Doležal vybíral skříňky bažantům a ochutnával s jiskrou v oku různé druhy pitralónů. Bíža se nebál ochutnat obsah lahvičky a několikrát si zavdal, po půl hodině tančil okolo ohně. Já otevřel kilovku kyselého zelí a i tu si Bíža přivlastnil. Mrmlal něco , že je málo kyselé a že on tedy nebude, ale spocíval ji skoro celou sám.

Byl čas si jít lehnout a tak postupně uleháme. Jen Pavlína chvilku nahání bosého Bížu po lese. Okamžitě usínám. V noci bylo poněkud chladno, ale noc naštěstí netrvala dlouho, protože Bíža nemůže spát od prvního světla a tak po sedmé jsme všichni zbuzený. Božka, která ležela v blízkosti Pavlíny a Bíži nám sdělila , že hoši ji poprvé probudili ve 4.35. Ráno jsem se dozvěděl , že Bíža poblil Pavlínovi igelit, že by zelí ???

Dáváme snídani a vyrážíme dál směrem na Bezvěrov. Cestou míjíme několikrát těžařské auta. Vysílač Krašov nám oznámil , že Bezvěrov je co by kamenem dohodil a tak zvolňujeme a děláme společnou fotku. Předtím ovšem zdoláváme ohrady a pastviny místních domorodců.

Polední siestu jsme si udělali v hospůdce místního fotbalového klubu, troch piva, kafe, okurek, párků, slanečků, oliv, oříšků, feferonek, zmrzliny atd.
Vyrážíme dál. Lesní cesta za hřištěm nejenže je do kopce , ale navíc je po celé délce asi deseti centimetrová vrstva ledu. Jdu opatrně, abych sebou neseknul. Všude po ledu teče voda. Všechna snaha vyšla naprázdno. John uklouzl a při snaze vyrovnat dupl tak silně , že mám mokrou i hubu. Na kopci je krásný výhled na kostelík v Dolní Jamné.

Patapuf si zavzpomínal na své dětství , kdy byl svojí matkou vyvážen do jejího rodiště a poplakal si u statku , který jim původně patřil. Teď má prd. V Jamné se k nám připojil další člen výpravy pes Úterák. Mamut nás za vesnicí protáhl bažinami a zavzpomínal jak na tomto místě utíkal před bejkem.

Pokračujeme okolo potoka Doláku tedy Dolského potoka , ale nejde to dlouho musíme do strání. Mikeš pomalu odmítá poslušnost, tedy vlastně jeho nohy. Vyřešil jsem to tedy svítící tyčkou a přesvědčil jsem ho , že nejvíce bude svítit na WC v Úterské hospodě. Postupně jsme se dokodrcali na Úterské náměstní. Bohužel je celé rozvrtané a tak se těžko můžeme kochat místem ze Zdivočelé země. Jdeme tedy do místního lokálu na trochu moku. Hospodský se tváří divně a vypadá nepříjemně. Po pár minutách ho to ovšem pustilo a tak jsem předpokládal , že nebudeme vykázáni jako Mamut při poslední návštěvě (2x).

Jdeme brzo, neb máme sebou Mikeše. Tomu se chce ovšem odejít ze všech nejméně. Cesta pokračuje okolo Úterského potoka. Mamut nadává, že cesta je rozježděná. Pavlína nadává, že je Novotňák vůl (prodal mu prázdné baterky). Mikeš nadává, že jdeme rychle. Postupně docházíme na místo , které Mamut určil za ložnici. Rozděláváme oheň, trochu jídla a jdeme spát. Vyhrožujeme Bížovi.

Ráno je skutečně ticho. Vyhrůžky vzal pravděpodobně Bíža vážně a tak jsme mohli dřímat do půl deváté. Pavlínovo silácké řeči o nachytání pstruhů z pod břehů potoka, vyšly v niveč. Po namočení ruky si to rozmyslel. Rychle snídani, balit a už si to suneme přes soutok Úteráku a Nezdického potoka, směr Bezdružice. Proběhlo důležité zhodnocení víkendu a pak cesta lokálkou, kde byla Božka nucena přejet jednu stanici, aby nám ukázala, kde asi tak bydlí. Pak přes Pňovany, Plzeň šup do Kaznějova.

AHOJ Maličkej

Heslo vandru určené pro příští generace a mimozemšťany :

,,V sobotu a neděli , byli jsme v Úterý“ !!!

Mikolasius Nervus Valdmanus