2/2005
SLAVKÁČ 4.-6.2. 2005

vložil: Maličkej
vloženo: 21.06.2009

SLAVKÁČ 4.-6.2. 2005

Po dlouhé době vyrážím vandrovat do sněhu. Vlastně ani nevím, kdo to tentokrát zpachtloval, ale myslím , že když řeknu Péte, tak nebudu daleko.

Celý vandr vlastně započal již několik dní předem a to neustálým propojováním případných aktérů této expedice SMS zprávami. Příklad já Ještěrce. ,,Ačkoliv jsem našetřil svůj první milion, pomiloval bezpočet mladých děvčat, chytl svou první pohlavní nemoc, neuspokojilo mě to, jdu balit a jedu mrznout s Váma“. Následovala odpověď Ještěrky,,Ačkoliv bych měla škudlit ten milion, ačkoliv bych měla uhnat ňákýho mlaďase, než přede mnou začnou definitivně prchat…..Zkrátka-už mám zabaleno“.

Velmi kuriózní byly domluvy SMS s Evženem, sic na vandr nejel, přesto má své místečko v tomto dokumentu pro budoucí generace. Já ,, Co takhle vyrazit mrznout na Slavkáč ?“ Evža ,,Nápad bezvadnej-jel bych mrznout z fleku. Bohužel ve středu odjíždím tančit na karneval do Brazílie a tak teď budu spíš shánět opalovací krém“. Já,, Hajzle……a za všechny!!!“ Evža ,,Teplé slovo potěší. Taky se těším až Vás uvidím“.

Dost keců jedem. Brendy mě vyzvedl v Kaznějově svým velkoprostorovým vozem a cestou jsme nabrali v Kralovicích Vokyho a v Jesenici Ježka, který již čekal v místním Motorestu. Ve volné chvilce jsme si prohlédli a samo sebou ohodnotily hambatý nástěnný kalendář. Cesta do Varů probíhala v poklidu, jen Ježek pořád otravoval s močením. Je potřeba zdůraznit , že na parkovišti před Varskou policií, kde jsme hodlali ponechat vůz, obechcala místní park již celá osádka.

Podařilo se nám bez větších obtíží zdolat i nástrahy místní MHD a tak jsme se na vlakové nádraží dostali více jak půl hodinu před odjezdem. Je zima a tak si všichni dáváme ledového lahváče a studený párek v rohlíku. Po chvíli se k nám připojuje Mamut,Ještěří a John. Odjíždíme směrem na Sokolov. Mě napadla spásná myšlenka a volám kamaráda Romana, který chtě nechtě odsouhlasil, že zajistí náš přesun do Březové. Zapomněl jsem mu říct, že nás je sedum a tak Fiesta , kterou přilétl nebyla zrovna nejvhodněji zvoleným vozem. Cesta ubíhala v pohodě, jestli se tak dá říct jízdě, pod mírným vlivem řidiče, při průměrné rychlosti 110 km/hod. a to vše v serpentinách a na sněhu. Vystupujeme z vozu jak omámení, největší zážitek má jako vzorový člen České policie samo sebou Ježek.

Vyrážíme do místní hospůdky, kde hodláme čekat zbytek. Ušli jsme sotva dvacet metrů a už postrádám Brenďáka. Všichni jsme vybuchli smíchem, neb ve vlaku jsme ještě hodnotili nastalou situaci z roku předloňského, kdy se Brendy ztratil na prvních dvou kiláčcích a již jsme ho nenašli. Naštěstí jen čural.

Netrvalo moc dlouho a skutečně dorazili a kupodivu se stejnými zážitky jako my.
Večer plný prejtu,tlačenky,pivíčka (jak někteří zjistili až při placení 13°) a samozřejmě písní proběhl k naprosté spokojenosti všech. Dorazil Péte, Dingo a Hop . Po jedenácté hodině vyrážíme k místu prvního noclehu. Z rozvernosti jsem kytarou srazil několik metrových rampouchů a jak jsem ráno zjistil, jeden se zapíchl Hopovi těsně vedle oka a je z toho pěkné móňo. Cesta k noclehu probíhala v klídku , ale jen do doby než jsme sešli z místní prohrabané komunikace. Na poli je přes padesát cenťáků sněhu a to je pošlapáníčko. Každou chvíli se snažím zvednout Brenďáka , který hlasitě odporuje, že neupadl, ale jen odpočívá.

Do srubu jsme dorazily v plném počtu a paďouři šli spát do prostorného srubu, tedy všichni. Je – 14°C a tak šupky do pelíšku a nastaly tradiční závody jestli usne dříve chrápající část expedice či nechrápající.

Ráno je kosa, ale v korunách smrků vylézá slunko. Snídaně a balíme. Cesta je celkem v klídku, protáhl ji traktor s kládami. Všichni svorně odmítají Mamutovy zkratky a tak se šouráme po protažené silnici a je to prostě paráda. Po cestě dáváme gábl a rozdělujeme se na skupinu Á a B´ . Mamut, Péte a Ještěrka jdou oklikou přes rozhlednu a zbytek nejbližším možným směrem na Novou Ves.

V podvečer jsme se opět sešli v hospůdce. Nastalo sušení a občerstvení. Místní paní hospodská po otázkách na místní kuchyň , psychicky nevydržela a vyslala jednoho z místních do Karlových Varů pro pářečky atd. Ježek, v dobrém rozmaru vylezl k překvapení nejen nás , ale i místních štamgastů po trámoví ke stropu místní putyky a zde se zavěsil. Paní hospodská zblblá naší přítomností a zřejmě ve slabé chvilce prohlásila, že venku je zima a že nás nechá spát v hospodě. S povděkem jsme tuto výzvu přijaly jelikož venku začal foukat silný vítr a teplota klesla o dalších pár stupňů.
Ráno jsme v rámci možností poklidili a něco malého zakousli. Pak šesti kilometrový přesun na vlak do Bečova, Karlových Varů atd.
Ahoj Maličkej