12/2001
PRAMENY prosinec 2001

vložil: Maličkej
vloženo: 21.06.2009

PRAMENY

Je sobota 29.12.2001, 8.00 a dle domluvy se s Goschem kloužem směrem k nádraží ,kde už čeká Patapuf. Tradičně jedem na poslední vandr roku 2001. Směr je jasný, a tak po přestupu v Plzni pokračujem do Mariánských Lázní. Pocity jsou však různé jelikož v Kaznějově celej predešlej večer pršelo ,co pršelo přímo chcalo, proto čekáme co nás čeká. Při příjezdu do základního tábora jsem se trochu uklidnil ,neb sněhu je tu dosti a další pádá. Restaurace na nádraží poskytla azyl a tak jsme se dočkali i Stresáků. Mamut,John,Ještěrka,Janys a Piňda. Došlo k překvapení, neboť nedorazili Kira a Zara.

Osazenstvo se posílilo polévkou a pomalu jsme vyrazili na cestu. Mamut nás protáhl centrem města a popravdě řečeno jsme vzbudili zájem u starších německých turistů. Pouze jsem nevěděl, zda vzpomínají na své mládí ,kdy přes město pochodovali s Hitler jugen, nebo nás považují za bezdomovce. Po prohlídce kolonády, jsme se postupně vymanily s osidel civilizace a vnořili jsme se do přírody. Vnoření bylo celkem fajn, protože pokračovalo po cestě ,která byla nedávno protažena. V lese je tady kolen čtyřiceti čísel sněhu a tak by cesta lesem byla jistě zajímavější. Prošli jsme okolo bývalé hájovny předělané na stylovou hospůdku. Navštěvují ji ovšem pouze bohatší trempíci v Mercedesech,proto pokračujeme v naší cestě na Prameny. Přituhlo a opět začal padat sníh , ale v dálce se už objevili světla vesnice . V dálce se ovšem také objevila postava a po chvilce pochodu jsme se již míjeli. Byla to zachumlaná stařenka ,která náš pozdrav opětovala německým pozdravem, asi němka. Začala debata kam asi jde a jestli přežije. K nejbližší civilizaci jejím směrem musí zvládnout kolem 8 km a jelikož je již tma a sněží ,tak má opravdu co dělat. Hned se nám jde veseleji a poté ,co Piňďa dal do placu několik příhod o zmrzlých horolezcích ,naše nadšení nezná mezí .

Prameny jsme prošli skoro celé a již se blížíme k místnímu hostinci. Nezbytné oklepání sněhu z výstroje a už se cpeme do lokálu. Hospoda ztichla a všichni na nás civěli ,chvilka ticha a pak otázky typu ,, Proboha kde jste se tu vzali” atd. Sedáme si, sundaváme mokré věci , kterými jsme zabrali celé přísálí. Po chvíli co jsme roztáli, přišlo na řadu občerstvení ,kytara a zpěv.

Kolem deváté hodiny večerní jsme usoudili ,že horka bylo dost a je čas jít opět drobet promrznout. Sněží ,ale aspoň nefouká vítr. Pohoda trvala zhruba asi ,tak 250 metrů ,kdy svým jedinečným šarmem Mamut udělal vlevo bok a šinul si to přímo přes pole k nejbližšímu lesu. Sněhu zde bylo lehce nad kolena ,teda mě. Janys ho měla těžce nad kolena. Gosche si cestu chtěl zkrátit a byl tam po prsa, zřejmě pangejt. Když jsme se dopracovali do lesa, Mamut naštěstí nepokračoval v cestě a určil místo ležení .Po odhrnutí závějí jsme začali pomalu vybalovat. Přituhlo. Zaleháme bez ohně a celkem rychle usínám.

Tlačení na močový měchýř mě ovšem probudilo. Odhadem jsou asi tak
tři hodiny. Něco není v pořádku, neb je mě chladno a cítím všude okolo spacáku sníh. Ihned po vyklubání mám jasno. Celta i igelit ,kterým jsem byl přikryt společně s Patapůfem jsou v háji ,neb je strašnej vítr a spacáky jsou kompletně zaváté. Při fujavici si absolutně netroufám vylézt a jít s pískem. Snažím se tedy aspoň přitáhnout celty a igelit a udělat opět zateplení. Snažím se usnout , ale do svítání jsem už pořádně nezabral. Ráno pomalu ,ale jistě vylézáme a za třesu celého těla rozděláváme oheň. Snažím se zabalit věci dokavaď mě ještě neztuhly prsty ,ale jde to těžko. Spacák je od pasu dolu turch a celtu nelze ohnout. Musel jsem ji rozehřát nad ohněm a pak se mě ji podařilo mokrou našlapat do krosny. Děláme snídani a dohadujem se jak dál. Mamut,Ještěrka,Piňďa a John pokračujou dál směrem Bílého medvěda ,kde chtí zítra oslavit silvestra. My ,tedy já, Gosché a Patapuf se odpojujeme zpět směrem na Prameny.

Mamut nás sice přesvědčuje ,že většina cesty na Sokolov bude bude jistě protažena ,ale potej noční fujavici se nám to nezdá. Jdeme tedy po silnici směrem na Novou ves okolo tří křížů. Na silnici jsou metrové závěje a není šance ,že by se ji silničářům podařilo protáhnout, neb jsme před chvilkou museli obcházet sypače s radlicí, který zapadl. Celá cesta tedy 8 Km do Nové vsi byla zapadaná ,a tak jsem byl potěšen ,že aspoň další cesta do Bečova byla protažena. Já a Patapuf jsme sebou sice několikrát sekli a skoro nás srazil nějakej cvok ,který když projížděl okolo nás, dostal smyk a vymetl závěje v pangejtech ,ale jinak se šlo fajn. Těch 14 km jsme tedy ve zdraví přežili. Cesta vlakem byla taká super, neb již při nástupu do vozu jsme byli upozorněni mašinfírou, abychom si nesedali, protože budeme tlačit a dále nás upozornil ,že nevěří ,že se nám podaří dojet do Blatna. Zřejmě šprýmař pomysleli jsme si ,ale po chvilce jsme tlačení viděli jako realitu. Šuplík prorážel metrové závěje, mrskaje sebou se ze strany na stranu. Zamrzali táhla, praskl jeden z řemenů k alternátoru ,čímž přestali svítit světla a vagónem se nesl smrad hořící gumy.

Do Blatna jsme dojeli ve chvíli ,kdy praskl druhý řemen od alternátoru a tudíž vlak už nebyl schopen ani topit. Rukáv mé bundy přimrzl k oknu a dalo mě fušku, abych ho odtrhl . Vystoupili jsme a vlak pokračoval směrem na Rakovník a jak jsme se doslechli ,daleko nedojel neb po pár kilometrech byl vyhozen z kolejí sněhovou závějí. Po dvou hodinách jsme se dočkali spoje jenž nás v bezpečí dopravil do Kaznějova.

Ahoj Maličkej