5/2004KOKOŘÍNSKO - STARÝ BERŠTEJN – BEZDĚZ -MATYS květen 2004
vložil: Maličkej
vloženo: 21.06.2009
KOKOŘÍNSKO - STARÝ BERŠTEJN – BEZDĚZ -MATYS květen 2004
Letošní pozvání na Matysův memoriál přišlo od brášky formou SMS a tak jsem hned začal dávat dohromady skupinu zoufalců, kteří jsou ochotni podstoupit nová dobrodružství. Po dlouhých dohadech odjíždíme pouze jedním vozem a to v seskupení Maličkej, Kuba, Mates, Tom a Pavlína.
Cesta ubíhá v pohodě a u Slaného jsme obdrželi zprávu od Lenina , že čeká ve Mšeně. Tím zcela změnil naši naplánovanou trasu, protože jsem měl připravenou trasu na Starý zámek, popřípadě na Starý Berštejn a to z důvodu abychom byli co nejblíže hradu Bezděz. Stáčíme tedy vůz směrem ke Mšenu a po domluvě přibíráme Lenina jako dalšího pasažéra. Čtenář , který umí počítat již pochopil, pro ostatní rázem nás bylo šest osob, šest batohů a kytara. Bylo tedy nutno přerovnat celý interiér vozu a pokusil jsem se přemluvit Matěje, že jízda v kufru je také pěkná a rozhodně dobrodružná. Matěj naše nadšení nesdílel a jelikož Lenin by se do kufru mezi batohy se svými sto kily těžko vešel, využil jsem rodičovské autority a do kufru nacpal Jakuba.
Hned za Mšenem se nám na prdel nalepilo policejní auto a tak až do Ráje mě políval studený pot. Zastávka na dočerpání ní zásob na večer u Weinichů, pozdravení s Bráškou, Fidlim a Divoškou , kteří se právě došourali a pokračujeme dál v krasojízdě s Kubou v kufru směrem, kde tušíme Starý Berštejn.
Po vyšplhání kopce a výběru místa k noclehu jdeme okouknout hrad, nebo spíš to co zněj zbylo. Byli jsme upozorněni , že je ve vlastnictví jakéhosi pana Nováka a že nemá moc v lásce nezvané návštěvy. Je zde patrno mnoho oprav, ale z vnitřku hradu není krom malého nádvoříčka vidět vlastně nic. Zato výhled do kraje Karla Hynka Máchy a především na královský hrad Bezděz, topící se ve slunečních paprscích, je famózní.
Konec kochání, je potřeba připravit spaní a nanosit dřevo na oheň a připravit něco k snědku. Po večeři jsme začali hrát na kytaru a vůbec to byl fajn večer. Přesto, že rosničky předpovídali zimu, tak je nádherný teplý večer. Kolem půl dvanácté jsme zaslechli motor džípu, který se šphal do kopce k hradu. Po chvilce se nad námi objevila postava osvětlená září o ohně. Pozdravili jsme a po chvilce konverzace jsme příchozího pozvali k ohni. Byl to sám hradní pán. Miloš se rozpovídal a tak jsme zjistili, že místo kde jsme se utábořili je bývalou konírnou. Jelikož se necítil v nejlepší kondici, tak asi po hodině se rozloučil a pozval nás na ranní prohlídku hradu, za což jsme mu byli vděčni.
Ráno vstávám v půl sedmé a zatím co ostatní spokojeně odfukují jdu se opět podívat k hradu na výhled do krajiny. To co jsem uviděl mě úplně vyrazilo dech. Celý kraj, až kam oko dohlédlo, bylo v husté mlze z které, jak ostrovy v moři, vykukovaly kopce v čele s majestátním Bezdězem. Kolem deváté jsme měli již po snídani a bylo sbaleno a uklizeno. Miloš spustil padací most a my vešli na nádvoříčko hradu, kde jsme se dozvěděli, jak hrad původně vypadal, než ho Miloš v sedumdesátém druhém roce začal opravovat. Ve věži, která byla po opravě v skutečně dobrém stavu, měl udělanou místnost s krbem a ukázal nám i nákresy jak hrad vypadal v době své slávy. Kolem půl jedenácté se loučíme a vyrážíme směrem k Bezdězu.
Cesta na Bezděz je příkrá a dlouhá. Jsme rádi , že jdeme jem na prohlídku a nejsme stavební dělníci. Vyhlídka z místní věže je super. Vidíme všechna místa kam nás tahá S.tre.S. Celé Středohoří je jako na dlani, jen moje oblíbená Průčelkská rokle nikde.
Další přesun už byl rovnou do údolí Bílých skal . Spousta nám známých tváří, prostě pohodička. Zatím co jsem připravoval spaní a večeři pro juniory, chlapci vyrazili pro pivčo na večer. To bylo vlastně naše štěstí, protože zatímco byli s autem pryč všem ostatním někdo vypustil kola u aut. Mělo to ovšem jedno , ale . Protože nás všichni znají okamžitě padl stín podezření na Kazňováky, kteří běžně takto kamarádské vtípky dělají. Odpolední hry proběhly a my i přes Bráškovo snahu, aby placky zůstaly na Kokořínsku, obsadili sedm bodovaných míst a tedy i sedm placek. Zbytek pokryla banda asi dvaceti skautíků co na šňůře přitáhl Vilík.
Večer byl plný her a muziky. Přítomné celý večer bavil malej Lumča, který neúnavně několik hodin chodil okolo všech přítomných a štěkal. Poté co ho Bráška napomenul přidal jako prémii při každém dalším kole kopanec do Bráškovo futrálu a na popud juniorů střídal štěkot s mňoukáním a chrochtáním. To dítě se snad směje čtyřiadvacet hodin denně, je skvělej. Tradičně zabodovali kluci se Sekvoje. Moje maličkost si zahrála asi třičtvrtě hodiny s Lumčou, který mě, jako vždy, potěšil svými slovy k písním kolegy Janouška. Poté vzal do ruky nástroj Bráška s pro nás doposud neznámým kamarádem. Ráno jen snídaně, úklid, loučení a hledání Lenina , kterej je v trapu. Cesta dom proběhla v klídku a tak zase někdy.
Ahoj Maličkej