4/2005JARNÍ ŠOK Duben 2005 – JAVORNICE
vložil: Maličkej
vloženo: 21.06.2009
JARNÍ ŠOK Duben 2005 – JAVORNICE
Dle instrukcí ze zvadla razíme na místo srazu do Zavidova u Rakovníka. Z Kaznějova tradičně vyrážíme v tandemu s Goschém, Brendy jede už z Plzně. Cestou vlakem kontrolujeme vodu ve Střele a zjišťujeme , že je nebroditelná, co asi Javornice. Malou přestávku ve spojích využíváme v Mladotické nálevně k občerstvení. Po opětovném příchodu na nádraží přijel vlak od Žatce a vyskakuje Mamut, Ještěrka,Pumpa a Míla.
Nasedáme do přistaveného autobusu. Řidič asi nechápe naše hlášky, ale rozdejchává to dobře. Přípoj v Kralovicích čeká jen na nás a tak hned odjíždíme. Ve vlaku už sedí Voky a Ježek. Ve tmě se snažíme vydedukovat, kde jsme a kterou zastávku vlak projel bez nejmenšího náznaku přibrždění. V Zavidově naštěstí svítí hospůdka, toť místo našeho srazu. Vítáme se s Johnem a Tomem. Usedáme a po objednání začínáme hrát. Buhužel jen na moji kytaru, ostatní zklamali. Po chvíly se přižítil Péte,Dingo,Béďa a Kojak měli by jsme být kompletní. Gosché, jelikož je majitelem zánovního digitálního fotoaparátu, fotí jako zběsilej a tak máme aspoň jednu jistotu o fotodokumentaci nebude nouze.
Asi kolen půl dvanácté vyrážíme směr Krakov a dáli bůh, tak zakotvíme někde pod Krakovcem. Jelikož bůh nedal, tak asi po kiláčku se celá banda stáčí k nejbližšímu lesu. Tom si stěžuje , že je mu nějak blivno. Děláme oheň, jídlo a vytahujem kytaru. Po čtvrt hodině se na kraji lesa začlo blýskat. To se vrací Gosché se svým fotoaparátem. Snaýí se mě přesvěčit , že byl na Krakovci a má ho nafocenej. Snaha vysvětlit, že Krakovec je vzdálen půl hodiny ostré chůze a tedy že mohl fotit ledacos jen ne Krakovec se míjí účinkem. Nechávám další hovor na toto téma na ráno. Postupně uleháváme. Nerozumě jsem zalehl vedle Ježka, který celou noc plynoval a to dosti hlasitě.
O budíček se postaral Gosché. Nejen , že nás postupně fotil, ale hlavně hlasitě řval. Je půl osmé a i přesto , že je chladno korunami stromů vykukuje sluníčko. Děláme snídani a pomalu balíme. Vlastně se ani nikomu moc balit nechce, protože je bujará nálada a všichni ví co nás čeká v rozvodněném údolí Javornice. Za hodinu je všechno jinak. Slunce zmizelo a začalo pršet z náznakem sněhu.
Balení se výrazně zrychlilo a tak zvedáme kotvy. Jdeme po místní komunikaci směrem na Krakov a dále na Krakovec. Hrad byl v oparu a dešti dost špatně vidět, ale nějakou fotečku máme. Pumpička a Míla se od nás na chvilku odpojili, asi zkratka. U hradu byla vyhlášena pauza na cigárko, a domlouváme se , že by bylo vhod koupit nějakou pitnou vodu v pojízdné prodejně, která má dle místních dorazit asi za půl hodiny. Mamut usuzuje , že vody budeme mít plné zuby a tak vyrážíme. Scházíme okolo hradu dolů a po pohledu na valící se vodu při soutoku místní potůčků, kde si běžně namočíte, tak maximálně kotníky chápeme, že Mamutova připomínka nebyla až tak od věci.
Našli jsme vymumifikovanou mladou srnu. Gosché ji nezapomněl vyfotit. Nastává první překážka tedy brod. Nikomu se moc nechce zouvat a brodit a tak to stáčíme k Rybníkum a scházíme okolo mlýna, který je mimochodem opraven za hezkých pár miliónků.
Je nám jasné, že po cestě nebude možno jít vycházkovou chůzí. Při soutoku s dalšími a dalšími potůčky je před námi již bouřlivá říčka. První překonání se zdařilo přes spadlý strom , ale to byl náš poslední frajerský kousek. Začínáme se šplhat ve stráních a skalách. Někdy těsně nad potokem, někdy značně vysoko. Přestávku dáváme až u bazénu v rekreačním středisku. Naštěstí už zde je správce a jelikož je to pohodář , doplnil nám naše zásoby pitné vody. Vyrážíme dále a po půl kilometru nás míjí kolona jeapů. Taky způsob jak zdolávat Javornici. Pokračujeme šplhem ve stáních, okolo bývalé hájovny u Marka a pomalu vyhlížíme Oháo, Hvězdu a Rosomák. Potěšilo nás, že zde voda neodnesla lávku a tak byl proveden hromadný přesun přes vodu a už se rozdělává oheň. Zůstáváme u Oháa a připravujem oběd. Gosché jde okouknou ostatní sruby. Po návratu sděluje , že Hvězda je vypáčená. Asi hoďku nabíráme sílu na další cestu. Béďa suší boty, má sice farmy, ale spíš by se dalo říct , že jsou to sandály. Tedy aspoň dle počtu děr.
Vyrážíme dál směr Zvíkovec. Okolo vody již nejde jít ani omylem a tak stoupáme směrem, kde tuším bývalý srub Hlubina. Asi po kiláku opět sestupujem k Javornici. Je nutno říct , že proplout na lodi některé válce by byla fuška i pro ostřílené vodáky. Okolo vody jde jít tak, tři sta metrů a opět se po čtyřech drápeme do stráně. Roztrhli jsme se na skupinu Á tedy Maličkej, Gosché, Ježek a Béďa a skupinu B´. Jelikož se skupina Á dostala téměř na vrchol bylo rozhodnuto nesestupovat opět k vodám Javornice, ale dojít po vrstevnici na silnici vedoucí z Chříče do Zvíkovce a tak se i stalo. Skupina B´ se snažila i nadále zdolat cestu okolo rozvodněného živlu. Na Zvíkovském mostě Gosché vyblejskl několik snímků rozvodněné Berounky a už si to šinem okolo Hostince ,,U šesti trempů“ do nejvyššího bodu Zvíkova. V horní polovině kopce máme vizuální kontakt se skupinou B´. Nevíme jestli přežili všichni, ale dle počtu lze předpokládat , že většina ano.
Dorážíme do místní putyky. Jsme dostatečně unaveni a hlavně zabláceni a tak se snažíme provést očistu oděvu a hlavně bot. Vstupujeme a paní hospodská se netváří moc přívětivě, přesto lze konstatovat , že hospůdka je malá a útulná. Pokoušíme se hospodskou chválit za množství jídel vyvěšených na jídelní tabuli. Uzemňuje nás, že je to nabídka, která platila loňi v létě. Nakonec přinesla aspoň utopence. Otevřely se dveře a dovnitř vchází zbytek naší výpravy. Místní jsou zjevně zděšeni naším počtem. Nálada se ovšem prolomila. Asi po půl hodině se rozlítli dveře a vstoupil místní občan , který v ruce třímal tác s asi třiceti jitrnicema. Usedl naštěstí hned k vedlejšímu stolu ( poznámka redakce jinam ani nemohl, byli tam dva). Většina naší skupiny při pohledu na jitrničky ožila. Ještěrka, Ježek, Béďa a Péte se mě snaží přesvědčit, že když budu hrát na kytaru určitě je šance jitrnice ochutnat. Není mě moc dobře a tak hraní oddaluji. Šel jsem naladit kytaru a pán , který přinesl jitrnice se navíc projevil jako muzikant a bylo rozhodnuto. Hrálo se , zpívalo a zrovna když jsem vyluzoval na kytaru nějaké ty zvuky já pán předal tác i z jitrnicemi na náš stůl. Než jsem dohrál písničku, tak bylo po jitrnicích. Do dnes mám podezření , že někteří jedinci je sežrali i se špejlema.
Celkem včas jsme se zvedli, tedy většina a odcházíme. Pořád mě není dobře, asi horečka. Vracíme se na Javornici a rozbalujem v prvním táboře. Manut se po svém vypořádal se sháněním dřeva a tak je i oheň.
Míla měla Pumpičkovo spacák a tak, když jsem se začal zahřívat a usínat, ona už vstával a a odcházela k ohni. Asi po hodině dorazil Béďa a Kojak. Gosché a Brendy odmítli zdolávat kopec a zalehli na návsi na místním pódiu. Ráno vstáváme čerství po horečce není památky. Je celkem chladno námraza je tak silná , že se zem po došlápnutí ani nehne. Snažím se přesvědčit Brendyho s Goschém , že mám uvařenou horkou polívku a tedy by bylo vhodné, aby dorazili. Nechce se jim , ale nakonec dorazili. Mezi tím se loučíme s Béďou, Pétem, Dingem a Kojakem.
Pomalu uklízíme a připravujem se na odchod. Zatím vlastně netušíme jak se dostanem domů, neb nejbližší spoj je z Kralovic což je 16 Km a to už dneska nejsme schopni zdolat. Mamut , Ještěrka, John, Pumpa a Míla mají o své dopravě jasno. Ježek zavolal tatíčkovi a ten byl tak velmi laskav , že pro nás přijel ke Zvíkovskému mostu. V Kralovicích nás Ježek přesvědčuje , že nás hodí do Kaznějova. Přijímáme jen , aby se neurazil. V Kaznějově dokonce oznámil Brenďákovi , že ho odveze až do Plzně. Tím však jeho cestovatelská anabáze nekončila. Mamut dovedl svoji skupinu do vesnice odkud měl být přípoj na jejich cestu domů a kde nic tu nic. A tak dobrák Ježek pokračoval a jestli se nevrátil domů rozváží dodnes. Ježku děkujem.
Ahoj Maličkej