6/2002
KOKOŘÍN – 6.MATYS – červen 2002

vložil: Maličkej
vloženo: 21.06.2009

KOKOŘÍN – 6.MATYS – červen 2002

V 15.00 hod sraz u mě. Účastníci zájezdu byli dle domluvy na místě kromě Goschého. Braní naše klidný spaní ve službě. Po nalodění tedy vyrážíme Já, Tom, Kuba,Mates, Adéla, Čorňák, Bíža,Jana a Pavlína směr Kralovice. Voky není připraven neb jsme se dostavili o něco dřív než bylo v plánu. Patrně se ještě loučil se svojí drahou polovičkou. Ježek se , ale také ještě nedostavil a tak má čas. Jízda proběhla vcelku klidně až na několik zajížděk a tak nás kolem půl sedmé přivítalo Mšeno. Žízeň a hlad nás donutili zavítat do tamní občerstvovny, kde jsme měli sraz s Pétem . Jak jsme se dozvěděli, přijel s ním i Mamut , který čeká ještě na nádraží na Řezníka. Opouštíme auta a pomalu se přesunujeme ze Mšena údolím k Rovinám kde nás kluci došli.

Mamut nám sděluje , že Janys má pochroumaný podvozek (záda). Spadla s koně. Když spadne muž s koně je to zcela jasný , ale žena? Hned se pídíme po podrobnostech. Mates chce čůrat a tak mu vyhovuji. Za mojí pomoc mě kanec pochcal obě ruce. Jdeme dál. Ježek prej ví o dobrém převisu. Pomalu se začíná šeřit a Matějovi se hrozně líbí jaká je v lese tma. Převis jsme opravdu našli a tak honem dřevo, jídlo a připravit spaní. Spíme pod širákem protože věříme, že nebude pršet. Mamut a Řezňa pokračovali dál do ráje, kde je už dnes slezina v nálevně u Weinlichů. Po vydatné večeři, kdy rodinný klan Běželů zporcoval takřka vše co jejich a především Pavlínův batoh obsahovali, jsme usedli k ohni a zavzpomínali na staré časy při kytaře. Janina zaperlila s několika vtipy druhu ,, Rád lížu a jsem diskrétní. Tak si polib prdel a nikomu to neříkej.“

Ráno jsem celej rozlámanej, protože jsem se snažil celou noc udržet Matěje ve spacáku. Snídaně probíhá ve stejném duchu jako večeře ,, BACHA BÍŽOJC“. V noci se k nám vrátili Mamut s Řezňou, tak se jim po nás stýskalo. Balíme a vyrážíme za dalším dobrodružstvím. Chybí pouze Péte a Ježek, kteří jako zatvrdilí trempíci vyrazili na tůru přes Jestřebici. Za Partizánskou jeskyní , kterou mimochodem nikdo z nás nenašel, je parádní stavení s rybníčkem. Kochali jsme se čistotou vody, načuhujíc přes plot.

Majitelka měla pravděpodobně na strážní věži právě rozebraný těžký kulomet a tak na nás jen přiblble ječela, aby jsme vypadli. Utrousil jsem stejně přátelsky něco o tlusté megeře a jdeme dál. Jdeme okolo rybníčka zarostlého travou a lekníny a poslouchám naše rybáře , že tady se určitě nedá chytat. Prý by to nešlo. Ale šlo a jak. Po pár metrech se v trávě objevil rybář. Pavlína s Čorňákem se nad něho naklonili a v tu chvíli byl rybář celej mokrej. Poslintaliho. Měl kapra a ten měl přes padesát cenťáků.

Mamutovi zase nedal přistavěný vor, a tak se skoro utopil. Rozcestí v ráji nás přivítalo sluníčkem a tak odpočíváme . U Weinlichů stejně otvírají až za hodinu. Půl hodiny se pokoušíme zastavit nějaké auto a donutit ho , aby mě s Čorňákem vzal do Mšena pro auta. Nakonec Čorňák překecal učitele autoškoly a ten přislíbil , že jednoho tedy vezme , ale že mu musí vypsat průkazku , kdyby je někdo kontroloval. To už jsem ale nevydržel a vstoupil do vozovky právě projíždějící Ávii , jak prohlásil Tom stylem Tielk. Řidič na první pohled nevypadal , že by vyhledával nějakou družbu, ale nakonec se z něho vyklubal fajn chlapík. Když jsme se navrátili zpět, celá banda už okupovala nálevnu. Objevila se i spousta dalších známých lidiček. Paní máma Komarová i s ratolestí, Robin s rodinkou a další. Naše omladina se vrhla na okupaci výdejového okýnka a krom času kdy jedli a pili, od něj vlastně neodešli. Bíža obdržel zdarma lízátko. Matěj při tomto zjištění přiběhl , jestli bych mu dal koruny, že by si taky rád koupil lízátko za to,, Darmo“. Využíváme sluníčka a přesouváme se na Bílé Skály.

Vítáme se s Bráškou, Bredlym, Pavlínkou, Divoškou,Tesilem, Blonďákem, Kosinem a dalšími známými i neznámými individui. Místo našeho tradiční noclehu je již obsazené a tak vysílám Adélu , aby vyžrala aspoň misky jejich psů. Poslechla! Taky se snažím vyslat Pavlínu , aby poměřil síly s jedním s přítomných. Šel bych sám ,ale je hrozně velkej a ramenatej. Pavlína ovšem na rozdíl od Adély neposlech a přitom to mohl být takovej krásně nerovnej souboj. Ustupujeme a jdeme hledat nocleh nad totemy.

Ustláno máme a jdeme tedy očíhnout hry. Děti, kromě Matesa jsou ve skalách, ten se tam naštěstí nevydrápal. Soutěž začaly děti a nutno říct , že neudělaly ostudu. Dorazil už i Péte s Ježkem. Po soutěžích nezbytný dlabanec a jdeme zabrat místa u ohně. Zapálení,vlajka,Sekvoj a další hry. Čorňák ohlásil vstup na scénu Prozatimního národně ochotnického spolku z Kaznějova. Po úspěchu z loňského roku režisér vybral neméně povedený kousek s protidrogovou tématikou a na závěr Ježek všem ukázal jakého chytl vlka. Matěj usnul u ohně, a tak Jakub byl nucen odebrat se do hajan. Vlastně ani moc neprotestoval.

Ráno přišla na řadu snídaně,balení, loučení a cesta za dalším dobrodružstvím. Do vozu přibyl ještě Péte , kterého jsme vysadili poblíž Mělnického nádraží. Zbytek obsadil cukrárnu na náměstí a věnoval se konzumaci různých laskomin. Cestou domů jsme učinili ještě jednu zastávku v železničním muzeu Českých drah v Lužné u Rakovníka. Nejen děti se vrhly na prolézání všech přístupných i nepřístupných lokomotiv všech druhů. Voky ,Tom a Ježek se zatím kochali pohledem z místního pohostinství, kde dělali fronšaft s místními starousedlíky.
To je asi tak zhruba vše.
Maličkej