7/2002
BEROUNKA červenec 2002

vložil: Maličkej
vloženo: 21.06.2009

BEROUNKA červenec 2002

Po dlouhých přípravách jsme vyrazili na zdolání Berounky. Čtyři osádky lodí jmenovitě Maličkej, Jakub, Matěj - Gosché, Michala, Šárka - Šuryk, Pavlína - Bíža senior, Bíža junior se vydali dne 4.7.2002 na zdolání , pokoření vodního živlu zvaného Berounka. Většina mladšího osazenstva viděla vodu z lodě vůbec poprvé. Jelikož mi otcové a pro tento víkend náhradní matky (Pavlína, Šuryk) jsme si svojí stabilitou nebyli také příliš jisti, dalo se již dopředu předpokládat ,že to bude opravdu veselý víkend. Naše expedice tedy začala spuštěním plavidel pod mostem v Dolanech na 124,8 Km. Postupně si zvykám na vratkost zapůjčeného Tučňáka.

Po třech kilometrech se z pravé strany připojuje říčka Klabava a popravdě bez upozornění dětí bych to ani nepostřehl. Šuryk je muž činu a tak při prvním sražení lodí zjišťujeme, že v láhvi od koly, tažené na motouzu za lodí, je vlastně Houba. Problém byl pouze v délce provázku, ale ten byl po složitém přesunu lodí vyřešen ke spokojenosti všech přítomných. Další dva kilometry a již se přibližujeme k rozbořenému mlýnu u Tětína. Jez je provalený a jelikož teče dost vody, jsou zde parádní peřeje. Jedu to okouknout a ukazuji přítomným kudy.

Bíža vyrazil a hned první tři vlny dali několik desítek litrů vody do lodi. Šuryk s Pavlínou se už sunou z lodě ven a jdou přenášet. Naše osádka rozhodla , že jedem. První vlna,druhá vlna,třetí vlna. Projeli jsme, ale Mates řve jak tygr, neb je ne naprosto turch. Stejně dopadli Ježkovci, a tak honem měníme mokré svršky. Po převlečení jsme dali malej dlabanec. Šuryk s Pavlínou se po dlouhé době objevili opět na místě, odkud před půl hodinou zmizeli i s lodí do kopřiv. Pavlína prohlásil myšlenku, která nás provázela po celé splutí ,,TY DEDENTE“.

Pokračujeme dále v naší cestě k Valentovskému mlýnu , kde chceme rozložit náš základní tábor. Místo je to parádní,bufet otevřen a tak je rozhodnuto. Před stavěním dáváme jedno točené a děti se vrhají na široký sortiment bufáčku. Poté vypuklo budování základny. Blíží se večer a tak se postupně přesouváme blíže k občerstvovací stanici. Je tu docela frmol, přijíždějí další lodě. Minimálně hodinu se nám starali o zábavu kamarádi snažící dostat se suchou nohou na břeh. Nutno říct , že přímo u břehu bylo tak 1,5 metru a tak velká část vystupujících neměla ve finále na svém těle ani centimetr suché plochy. Abych si moc neužíval přišel ke stolu Matěj a byl obalenej bahnem až po pinďíse. Pěkně mu čvachtaly gumovky. Osazenstvo se ovšem válelo smíchy. Večer proběhl v našem stylu, tedy kytara,zpěv a praskání strun. Když už jsme neměli G, tak šel Kuba zkusit štěstí do výčepu a vrátil se celou kytarou, že paní vzkazuje, ať si strunu sundáme , ale hlavně ať hraju dál. Ráno bylo parádní, teda vlastně mohlo být parádní , kdyby Bíža svým šorněním nezbudil Pavlínu, ten pak vzbudil svým halekáním celej tábor. Vlastně se do dnes divím , že nám někdo nedal přes hubu. Balíme a vyrážíme za dalším dobrodružstvím. Jez jsme sjeli v pohodě . Za zátočinou nás čekal v Nadrybech první přívoz. Matěj něco podobného ještě neviděl a dával to hlasitě najevo svým týýýývole. Než jsme se dohrabali 4 km k dalšímu přívozu v Darové, došlo k několika občerstvovacím spojení lodí. Sluníčko krásně hřeje a tak se rochníme, Mates usíná na barelech.

Bez kolize zdoláváme peřej u samoty U Holečků a po dalších dvou kilometrech Kaceřovský mlýn u soutoku s Třemošenkou. Po obhlídnutí situace dávám povel k sjetí jezu. Je potřeba trefit se mezi všudypřítomné kůly. Naše loď profrčela bez úhony, stejně tak i Bížové a Ježkovci. Šuryk s Pavlínou se rozhodli , že to tedy jedou také. Žbluňk a už jsou tam. Pavlínovi se to očividně líbilo a culí se jak jelimánek. Šuryk zatím chytá pádla, barely a loď. Po vylití pokračujeme v další cestě. Dalších osm kilometrů proběhlo v pohodovém tempu a tak se přibližujeme k Žikovskému mlýnu u Čivic. Jez přenášíme, nemá cenu zrušit loď. U místního bufetu dáváme oběd.

Po odpočinku vyrážíme hledat nocleh, dělám několik fotografií a foťák ponechávám na barelu. Nemáme totiž ještě žádné fotky z vody. Žádný další ale nebudou. Jakub odstrkuje loď a při usednutí zavadil o foťák a ten šupl přímo do vody. Další cíl naší cesty je zřícenina hradu Libštejn a dál tábořiště Kobylka. Při našem příjezdu do tohoto kempu jsme usoudili , že je blbost se tady zastavit na pivo, natož pak tady stanovat. Jedeme tedy dál. Bíža navrhl zkusit vypádlovat proti proudu řeky Střely , ale po příjezdu k soutoku jsme to vzdali. Náš cíl tedy jest, tábořiště Na střelnici pod Liblínem. Než jsme stačili vůbec rozbalit, už zde byl nějaký poskok, aby nás inkasoval. Jdeme zkontrolovat teplotu místního moku. Sledujeme poskoka jak prodává za 50,-Kč pár polínek nějakému zoufalci. Napadlo mě , že za stanování platím tolik ,že mě nebude vůbec blbý nějaký klacík čorknout. Taky se tak stalo. Gosché mě chtěl napodobit , ale poskok ho viděl a tak dřevo musel vrátit. Nevadí, s dětmi jsme ho přinesli dost na večer i na ráno.

Nějakou chvíli jsme soustředěně pozorovali frmol v tábořišti, blíže řečeno spodní prádlo některých děvčat při stavbě stanů. Taková sukně má při předklonu své kouzlo. Pavlína chrochtá blahem. Ještě že spí vedle Šuryka. Ráno snídaně, balení a načerpání paliva do petláhví. Po ujetí jednoho kilometru se před námi otvírá pohled na bývalý mlýn vodáků z Kaznějova. Je to pořád paráda, ale chátrá. Jez znám a tak bez velkých rozpaků jedem. Bíža jede hned za mnou a taky v pohodě. Šuryk s Pavlínou usoudili , že je pěkné počasí a tak šup za námi. Né že by se převrátili, ale vyšlo je to nastejno, prostě se potopili. Gosché se snažil vystartovat již vyznačenou trasou, ale nějaký dorputivec (Gosché ho označil za pitomce) se rozhodl , že je to pro mě nebezpečné a snažil se ho natáhnout jinam. Převrátil je, smůla. Kárku se napila poněkud více, ale jinak v pohodě. Na to , že ji Gosché předtím nastrkal celou pod barely, bylo vlastně vůbec divný , že vyplavala.

Zastávku jsme udělali v bufetu Na Rybárně v blízkosti Rakolusek. Děti se cpou nanukama a ostatní pivem. Pomalu nasedáme a vydáváme se za dalším dobrodružstvím. Bíža udělal několik fotomomentků s peřejí a pomalu jsme se blížili ke Krašovskému mlýnu u Bohů. Bíža a Gosché zastavili kousek před bufetem , kde objevili parádní místečko, kde si chtěli něco uvařit. Já, Jakub, Mates, Pavlína a Šuryk. Jsme popojeli k bufáči na párek a než nás kuchaříci dojeli, perfektně jsme se pobavili při pohledu na vodáky zdolávající záludnosti místního jezu. Jen každý pátý projel no prostě paráda. Začalo urputně pršet. Dlouho nepřemýšlíme, skáčeme do lodí a šup půl kilometru proti proudu na místo odkud právě přijel Gosché a Bíža.

Jsou asi čtyři odpoledne , když jsme dorazili na místo určení. Neprší , chčije. Po dvou hodinách začínáme připravovat nocleh, neb není šance na lepší počasí. Bíža usoudil , že zapůjčený zánovní stan od Pojerů, nebude pravděpodobně do deště. Nateklo tam tak deset centimetrů vody. Šuryk a Gosché vyráží po břehu pro pivo. Přišli za hodinu a půl a jako prasata. Pozor, ne ožralý , ale špinaví. V deset přestává pršet a voda v Berounce se zvedla o deset centimetrů. Ráno bylo přeci jen líp,zase svítí sluníčko. Jez jsme u Bohů zdolali vcelku bez problémů , stejně jako jez u Leskova mlýna. Začalo zase pršet. Nestavíme se ani na Krašově a po dalších šesti kilometrech jsme rádi, že jsme na Zvíkovci.
Tak zase nikdy Ahoj Berounko.

Maličkej