11/2001Amerika -Srbsko listopad 2001
vložil: Maličkej
vloženo: 21.06.2009
Amerika -Srbsko listopad 2001
Je pátek 16.listopadu. Dle plánu cesty jedu vlakem do Mladotic ,kde je nutno přestoupit do autobusu. Cesta do Kralovic probíhá velmi rychle, neboť řidič byl v minulém životě nejspíš pilot F 1 . Čekám ,kdy některý se stálých cestujících začne vykřikovat ,,vyrovnáváme”. V Kralovicích přistupuje Voky a Ježek,který se mucká s nějakou patnáctkou. Zatím co Voky zakupuje normální lístek, Ježek nastupuje do autobusu po kolenou a dožaduje se lístku polovičního. Řidič je sice podivím ,ale asi ne takovej ,aby mu na to hupnul. Vstává a postupuje tedy dále do vozu a snaží se mě a vlastně celý autobus přesvědčit ,že ta slečna venku je jeho dcera. ¨
Na nádraží v Rakovníku se setkáváme s Johnem a hned je veselejš. Dále se přesouváme do Berouna. Chvilku čekání na pravidelný odjezd vlaku vyplňujeme nezbytnou cigaretkou a John obšťastňuje svou přítomností ,šarmem a vrozenou bystrostí mašinfíru a průvodčí.
Srbsko je při našem příjezdu ve tmě a tak se přesouváme do hostince ,,U HULANU” ,kde je domluven sraz ze zbytkem osádky naší výpravy. V lokále je útulno a jsou zde známé tváře. Kovářskej,Hanča,Pít,Hop,Dingo a Míša Pechar za ,kterým se okamžitě přesouvám ,abych se ujistil ,že dohodnutý nocleh platí. Vše je v pořádku a tak se můžeme naplno věnovat započatému veselí.Kolem půlnoci je zaveleno k ústupu a tak balíme a odcházíme k Míšovi. Další už nedorazili a jak jsem se později dozvěděl, Ještěrka měla problémy s autem ,Mamut jel (parchant) na Oparno, Janys ujet vlak ,Pumpa marodí (S.Tre.S je v rozkladu).
Ráno je mlha a taky celkem zima. Přijel Tom (autem ujel mu vlak). Po snídani vyrážíme projít ,,ÚDOLÍ DĚSU”,je to tu paráda. Na Kodě jsme si pročetli zvláštnosti místního vývěru a zvracíme (oprava) vracíme se zpět k Míšovi . Další cesta je přes obecní most přes Berounku,s malou zastávkou na jídlo v hotelu u Jardy Uhra.
Na Kubrychťárně necháváme batožinu a jdem se juknout na vodopády. Nastala nezbytná prohlídka jeskyně ,která se zde nachází. Vracíme se zpět ke Kubrychťárně. Dávám směr a pomalu stoupáme údolím do míst ,kde předpokládám MALOU AMERIKU. Je vlastně moje premiéra ,neb jsem tento výtvor sice již viděl ,ale vždy pouze ze štol . Velikostí připomíná Hromické jezírko. Cvakají aparáty a John prohodil něco o japonských turistech. Je také nutno dodat ,že ve štolách je živo. Z prvního okna slézají nějací horolezci ,spíš prasata. Lámou skálu a pěkně řvou.
V dáli se objevila postava s kytarou a po chvilce je mě jasný ,že tenhle človíček je Šotek . Neviděli jsme se minimálně čtyři roky, jsem tedy opravdu rád ,že ho vidím. Jelikož vím ,že Šotek zná okolí Amerik jako málokdo požádal jsem ho ,aby nás zde provedl. Souhlasí, a tak za jeho vyprávění jdeme přes LIŠČÁRNU,PŘÍROĎÁK a FOTBALÁK. Vracíme se obloučkem na MALOU LIŠČÁRNU a noříme se na její dno. Přítomní ,kteří ještě neměli šanci procházet se v místních štolách ,měli tedy první možnost zjistit jaký to je pocit. T .O. MONTGOMERY je vlastně dělící třída mezi LIŠČÁRNAMI ,ale také křižovatka mezi PŘÍROĎÁKEM a MODLITEBNOU. Šotek zmizel v jedné s děr, a tak vyzívám přítomné ,aby ho následovali. Musíme se plazit po břiše přes zával a batožinu táhneme za sebou. Po deseti metrech se pomalu opět můžeme postavit. Kochám se těmito prostory a přemýšlím o lidech ,kteří dokázali toto dílo vytvořit. Konec štoly je nutno opět absolvovat po čtyřech. Jsme v MODLITEBNĚ. Poté co jsme se vyškrábali po svahu MODLITEBNY opět nahoru , nás Šotek dovedl k PUSŤÁKU, kde se s námi rozloučil a pokračoval ve své cestě do obce HOSTIM na merendu ŠOLC-BOYS & CO.
Spouštíme se po skále do PUSŤÁKU a jde to dost špatně ,skála je mokrá a dost to klouže. Nakonec jsme všichni bez úrazu dostali až na dno a tak odkládáme batohy a scházíme svážnou štolou do labyrintu chodeb. Přestože jsem se v těchto místech již pohyboval musím se přiznat ,že mám zvláštní pocit . Pokračujeme štolami a po zastávkách a důkladných prohlídkách bočních štol se blížíme k naší cílové metě. MALÁ AMERIKA. Věřím, že toto místo ve všech stejný pocit ,pokoru a úctu. Je povinností udělat několik uměleckých fotek v oknech a přesouváme se k ANDĚLSKÝM SCHODUM, kde se spouštíme až k vodní hladině.
Začíná se smrákat a tak je nutno vyrazit zpět. Než se dostaneme ke KUBRYCHŤÁRNĚ je už tma jak v pytli.Domlouváme se na další cestu a pomalu vyrážíme směr Srbsko a pak dále do lomu na CHLUMU. Je to super místo. Dle informací ,které mám by zde měli být druhé největší jeskyně v Čechách, tedy hned po Koněprusích. Po malé přestávce se vydáváme opět na cestu do Hostíma ,kam nás pozval Míša. Cesta je šílená ,protože jdeme převážně po silnici a začali se ozývat nožky. V Hostímě je našláplej sál a Míša nás uvádí na místa ,které pro nás zachránil. Po pátečním řádění a dnešním pochodu se držíme poněkud pozadu a věnujeme se dodělání cancáků. Pro mě je zde několik známých tváří. Drak, Barbra, Zálesák, Šotek, Harmonika a spousta dalších človíčků. Před odchodem jsme dali trocha Rumíčku na chlad. Míša, Drak a Barbra nám dali několik tipů na nocleh a tak pomalu odcházíme.
Vedu tedy celou bandu a přestože je ujišťuji ,že vím zcela přesně kam jdeme ,vím prd. Jdeme okolo potoka a jelikož je tma ,tak spíš odhaduji ,že všude okolo jsou skály a staré lomy. Odbočuji z cesty a nutím ostatní ,aby mě následovali a vyškrábali se na asi dva metry vysokou a širokou skalku,která jak jsem ráno zjistil sloužila jako val . Hanča je zjevně nejvíce utahaná a tak ji pomáháme nahoru i dolu. Je nutno rozdělat oheň a pomalu zalehnout.
Ráno se budíme a z hrůzou zjišťujeme ,že se nad námi majestátně tyčí asi padesát metrů vysoké skály. Dáváme něco k snědku a nastala nezbytná prohlídka okolí. John konstatoval, že až bude mluvit s Mamutem ,tak že mě pochválí ,že jsem přebral jeho náhled na zkratky (brody atd.).Tu skálu ,kterou jsem v noci všechny donutil přelézt šlo o deset metrů dál pohodlně obejít. Vyrážíme dál . Po cestě pomalu docházíme až k Berounce . Měl jsem ještě chuť prozkoumat přístupy do Barandovské jeskyně, ale po domluvě to necháváme na příště. Pak již jen malá zastávka u Hulanů k zhodnocení celé akce ,kde se scházeli postupně všichni známí ze včerejšího večera a odjíždíme směrem na Skryje na zkameněliny.
Ahoj Maličkej