2/2002
Blatensko Střela 8.-10. 2.2002

vložil: Maličkej
vloženo: 21.06.2009

Blatensko Střela 8.-10. 2.2002




Po důkladné domluvě ve formě SMS vyrážíme s Goschém s Kaznějova směr Blatno. Dle domluvy má být sraz v Bílém domě ,ale jelikož jsme se loni na místo setkání dostavili včas a celý víkend jsme bloudili po lesích sami , tak si velké iluze nedělám.

V Bílém domě už ovšem seděli Voky a Ježek ve společnosti dalších dvou trempíků a tak jsem se trochu uklidnil. Seznámení ,zalomení palců a pomalu usedáme. Gosché jako již tradičně hned urazil svými mistrovsky mířenými poznámkami ženský personál,
a kupodivu jsme dostali pivo. Ježek mě tlačí do hlavy ať si dám kuře s bramborem ale odolal jsem a povečeřel pivo. Chvilku jsme povídali s novými kamarády Hejzou (0606/919463) a Bubákem (0604/633171) ,když vtom se rozlétly dveře. John, Mamut ,Janys,Ještěrka,Valy,Pumpa a Vampy vchází do dveří. To bylo radosti . Hejza a Bubák urychleně opustili lokál s výhledem pěkného místa k přenocování , ale po půl hodině se vrátili. Nedokázali se vzdát potěšení strávit s námi večer. Ostatní se pustili do konzumace všeho co teklo ,neb Voky a John měli narozeniny. Johnova pomsta , jak jsme nazvali jednu s alkoholických míchanic se po chvilce ujala i mezi domorodci a protože jsme hráli na kytary servírka nestačila nalívat.

Vše krásné jednou skončí a tak opouštíme lokál a pomalu se ploužíme na místo noclehu. Mírně opivněn poskakuji po cestě, abych se příliš nevzdálil od skupiny. Jdeme okolo vodopádů a jelikož je velký dostatek vody krásně to šumí. Asi v půli kopce jsem se celý osahal a zjišťuji ,že nemám mobil důležitou toď trempskou pomůcku. To je blbý, i přes svůj stav jsem zhodnotil situaci a uznal, že ráno je moudřejší večera. Sundavám batoh a vytahuji fotoaparát, abych zvěčnil šumící vody. Nato jsem se snažil najít svůj batoh a je taky fuč. Kurva fix to je den. Naštěstí o něj zakop Gosgé a uznal ,že bude nejrozumnější ,když mě ho vezme až nahoru na Ptáka. Tak se i stalo. Jdu tedy k ohni dělit se o své zážitky z cesty a zjišťuji že nemám foťák. Ostatní se válí smíchy , ale já, já, já bych pil …..

Je ráno a já vědom si svého problému, rychle vstávám za Ježkova roztomilého volání budíček. Bolí mě hlava , že bych se včera udeřil ? Voky slíbil , že udělá s Pétem a Ježkem snídani a tak se s trochou naděje vrhám na hledání mých věcí. Křižuji poctivě celý svah a spíše odhaduji noční trasu. Přesto ,že jsem si nedával moc šancí, asi po čtvrt hodině jsem zblejskl foťák. Pokračuji dále v pátrání. Věřím ,že jsem mobil zapomněl na stole v místním lokále , teda spíš si to přeji. Po cestě proti mně stoupá nějaká parta skautíků a tak zkouším štěstí, ale prý nic nenašli. Pokračuji tedy dále podél vodopádů ,kousek lesem a vcházím na polní cestu.

Čurám a rozhlížím se krajem. Můj pohled sjel na střed polní cesty. Mobil a skoro jsem ho pomočil. Vnitřní pocit radosti. To je ale super víkend. Abych se podělil o radost píšu SMS Ježkovi. Chtěl jsem být originální , ovšem co sem rozpoutal, o to bych se rád podělil .
,, Šmejdi , už je snídaně?“, píšu a odesílám v dobrém rozmaru. Po chvilce mám zprávu zpět.
,, Jaký šmejdi ?To mělo být na nás? Jestli to mělo být pro tátu , tak ten je na vandru a jestli na nás tak se styďte. Takhle nazývat něžné pohlaví“. Samo sebou jsem při své pošramocené inteligenci poznal ,že došlo k omylu a abych si u Pohanků vylepšil skóre psal jsem odpověď.

,,Samo sebou , že to platilo na tátu, Vám bych napsal kopretinky nebo prdelky,“odpověď přišla okamžitě.
,, Prdelky jo , jen počkejte , až se vrátí táta. A mimochodem je mi teprve 14, takže si ty prdelky nechte pro někoho jinýho“, jelikož jsem věděl od Ježka ,že něžné pohlaví má doma počítač a mohlo by ji napadnout poslat mě několik stran zpráv, již jsem neodpovídal. Něžnému pohlaví to , ale asi nestačilo a pustila se do mě znova.

,,Jestli nevíte s kým jste měl tu čest, tak s ženskou částí rodiny Pohankovi.
A mimochodem ,už jsme po snídani. Martina Pohanková ml.“ S velkou námahou jsem se dobelhal opět na Ptáka.

Snídaně už byla nejen hotová , ale skoro i snězená. Hodil jsem do placu můj příběh s prdelkama a všichni se upřímně pobavili, jen Ježek běhal okolo, bušil hlavou do stromu a křičel ,,Sem jim jasně řekl ,že na mobil se ani nepodívají“. V tom ovšem přišla další zpráva. ,, Pardon tamto jsem přehnala . Martina“, Ježkovo bušení hlavou do stromu získává větší kadenci.

Balíme a vyrážíme směrem na Tis u Blatna. Cesta ubíhá v pohodě, jen jsme se poněkud roztrhali. Jelikož jsem byl již informován ,že v Tisu je krom Kameného stolu otevřená nová hospoda přímo na křižovatce a byl čas na gábl,tak jsme tento lokál navštívili. Krásně to tady voní. Dáváme si polévky. Jsou super a vlastně i druhé jídlo , pivo a hospoda stojí opravdu za to . Když už jsme dojedli dorazil Gosché s Ještěrkou ,asi zabloudili. Co vím určitě zmáčkli láhev nějakého moku. Po jídle vyrážíme dál přes Sklárnu na Rabštejn.

U Rabštejského mostu nás John přesvědčuje , že se dá v pohodě přejít po levém břehu Střely. Po kilometru jsme došli ke skále , která je od vody až k vrcholu. John, Gosché a Vampy se začali šplhat po skále, což jsme důrazně odmítli. Já, Mamut a Ještěrka se snažíme skálu obejít tušíc ,že se vyhrabem ke kříži.

Janys,Ježek,Péte,Pumpa,Valy a Voky se vrací , že půjdou přes Rabštejn. Když jsme dobyli vrcholu, ocitli jsme se sami. Zbytek výpravy je neznámo kde. Po malém odpočinku vyrážíme dál a po chvilce nás doběhla Kyra. Skupina C nešla přes Rabštejn a pomalu nás došli. Skupina A čekala dole na louce. Začalo se smrákat a než jsme došli k Hamru, byla tma jak v pytli. Skupinka se opět roztrhala a tak jsme s Mamutem využili čekání k nabrání vody . Museli jsme ovšem zdolat hromadu ker.

Postupně se dobelhali všichni i Péte a Ježek, kteří odmítali jít za svitu baterek. Fryštenský by s hošanů měl radost. Z Hamru se vyrojili postavy a s nedůvěrou se k nám přibližovali. Proběhli pozdravy a mohl proběhnout i výměnný obchod. Usedlíci potřebovali strunu a nabízeli ženy ( samo sebou ze srandy). Pumpičkovi se obchod líbil a snažil se vecpat na nocleh do Hamru , což mu ovšem nevyšlo. Pokračujeme tedy dál za neustálého brumlání , kde nás Pumpa přesvěčoval , že brození není zrovna dobrý nápad. Mamut rezignoval a po nabrání vody s potoka, odbočil vlevo. Lezeme po čtyřech a když si představim , že k Silveru je to po parádní rovince, proklínám Pumpajze. Těsně pod vrcholem je kemp Růže , to je náš cíl. Dali jsme trocha jídla a šup spát. V noci trocha sprchlo. Ráno balíme a jdeme přes Hlubokou na vlak do Žihle.

Ahoj Maličkej