6/2001J A V_O R N I C E- červen 2001
vložil: Maličkej
vloženo: 21.06.2009
J A V_O R N I C E- červen 2001
Je pátek ,a tak se dle předběžné domluvy scházíme v základním táboře, tedy místním kulturním stánku. Plánovaný odjezd v 17.00 se nezdařil, neboť se nedostavil kočí s povozem,tedy Brenďák. Po půl hodině volá ,že již vyráží. Jásáme, je více než pravděpodobné ,že se loučil se svou mladou ženou, a tak objednáváme poslední Gambáč a připravujeme vyklizení pole. Po naložení nezbytných ortopedických pomůcek pro členy naší výpravy konečně vyrážíme směr Chříč. Bylo domluveno ,že zde bude Olda ,ale ještě nedorazil. Navštívili jsme hospůdku místního Svazarmu a moc se nám tu líbilo. Krom hospodského jsme zde sami. Oldovi se podařilo dorazit , bylo nás tedy pět.
Pomalu se přiblížila půlnoc a je čas vyrazit. Dle domluvy jdeme přes Hlubinu. Na odbočce čekáme s Pavlínou asi půl hodiny, protože jsme se tradičně roztrhali. Kluci nejdou, a tak jsem dal přibližný směr a kupodivu jsme se trefili hned na poprvé. Bohužel se před námi objevilo pouze torzo spáleného ,zarostlého srubu. Po cigárku vyrážíme dál a já odhaduji ,že kluci jdou směrem na Rosomáka. Musíme se vyškrábat do stráně nad Hlubinu ,kde vede pěšina dolů k Javornici. Jde to hrozně. Vyškrábali jsme se skoro až nahoru , když Pavlína udělal záklon a než se stačil zachytit kytary ,kterou jsem se mu snažil podat ,letěl v kotrmelcích zpět k hlubině. Po deseti metrech letu přistál přímo na místě bývalého ohniště ,ale neštěstí se mu nic nestalo. Vyšplhal jsem se tedy nahoru ,odložil vše co šlo a spouštěl se dolů ,abych mu pomohl. Zdárně se nám podařilo vyškrábat na cestu a po malých úpravách na výstroji jsme pokračovali v cestě k Javornici.
Javornici jsme museli brodit a to už bylo kolem půl druhé ráno. Na Rosomák to bylo asi deset minut klidné chůze a opravdu mě potěšilo ,když jsem zjistil ,že Bíža, Brendy i Olda již dorazili. Přesto , že se srub zřejmě zamyká ,tak byl naštěstí otevřen. Kluci seděli u stolu až na Brenďáka, ten je mrtvej a hází čelovku .Tulící se k prázdné flašce rumu a odpočívá spokojeným spánkem opilcovým. Něco málo jsme ještě pojedli a poté co jsme společně s Oldou uložili rozmrzelého Brendyho, jsme šli spát.
Je sobota ráno a nám se podařilo přispat si o něco déle. Bíža byl totiž ošálen okenicemi , které opravdu skvěle těsnili. To znamenalo , že Bíža vesele pochrupoval a nás nemohl (dobytek) jako vždy probudit již za svítání. Po oběde jsme vyrazili po proudu Javornice až na soutok s Berounkou do Zvíkovce. Odtud mimochodem pochází i moji předci ,kteří zde žily cca před 150 lety. Místní ošetřovna se jmenovala ,, U ŠESTI TREMPU” a byla bohužel ještě uzavřena. Slečna , která přes okno viděla náš stahaný výraz v obličeji zřejmě pochopila , že není v našich silách dočkat se otvírací hodiny a nerozumě nás vpustila do výčepu. Nutno dodat ,že zřejmě nečetla pohádku o Smolíčkovi. Provedli jsme prohlídku výzdoby ,která zde byla a pak se naše pozornost přenesla na jídlo,pití a taktéž na onu slečnu. Poté nastalo hraní na kytaru, zpěv, focení s helmicí ,obsluhou i bez. Když nám praskla struna , Brendy šel požádat přítomné vodáky o náhradní, ti ji však neměli. Dostal tedy spásný nápad ,že jim ji sundá s jejich kytary. Olda si tento nápad vzal za svůj a rozhodl se kytaru zabavit sakumprásk celou. Uznali jsme ,že je čas opustit bojiště. Na cestu ještě každý jednu butylku a mažem na Rosomák.
Opět jsme se roztrhali, máme hlad a jelikož se nám nepodařilo několikrát přejít potok dle našich představ , tak jsme mokří a začíná být i zima. Jdu opět sám jen s Pavlínou a hoši s veselostí sobě vlastní zůstávají pozadu. Po dvou hodinách jsme dorazili na Rosomák . Pavlína připravuje něco k jídlu a já mažu honem na dříví , abychom se drobet ohřáli a usušili. Když jsem rozdělal oheň , tak jsem posilnil trochu žaludek , vyčkával příchodu ostatních. Po další půl hodině po nich ovšem nebylo ani vidu ani slechu a Pavlína jen tak mimochodem utrousil , že má něčí baterku. Šel jsem oživit oheň a vyrazil jsem naproti těm třem partizánum. Daleko jsem se ovšem nedostal, jelikož zdroj mého svítidla vypověděl službu. Ty tři voly jsem proklel .Po tmě jsem se vracel za Pavlínou a mé sušení se ukázalo jako naprosto zbytečná námaha. Znovu na dříví a znovu sušit. Nemělo to ovšem cenu a proto jsem se natáhl a usnul. V_půl dvanácté hošani dorazili. Brenďák poněkud konsternován ze zážitků , které zažil se rozkabonil, že jsem jim odnesl baterku. Všichni jsou mokří , ale tak jak vypadá Olda to je tedy zvěř.
Ráno jsme byli nuceni vstát brzo. Bížu probudilo světlo jelikož jsme nezavřeli okenici a tak šmejdí po srubu. Snídaně a poté nezbytná prohlídka okolních srubů. Vše je opravené a je tady i pro nás nový srub Severní hvězda. Tam se zřejmě někdo snažil vloupat, ale nepodařilo se mu to . Udělali jsme pár fotek a dali se na ústup směrem na Chříč. Zakopáváme o houby.
Ahoj Maličkej
Ps: Na Pravdě jsem se setkal po dlouhé době se Špagim a zjistil ,že jezdí na Severní hvězdu. Dle jeho informací byla Severní hvězda kompletně vybílena nějakými cikány a to týden po naší návštěvě Rosomáka.