4/2002
AMERIKA a neb podzemím i vrchem –duben 2002

vložil: Maličkej
vloženo: 21.06.2009

AMERIKA a neb podzemím i vrchem –duben 2002


Dle domluvy s Kovářským, razím směr Srbsko. Původní návrh na toulky Šumavou byl zamítnut, neb nikdo nechtěl broditi ve sněhu , ale toužebně jsme očekávali sluneční paprsky. V Hospůdce u Hulanů bylo příjemně teploučko a krom Kovářskýho, Janys, Píta, Haničky zde posedával i Béďa a Mamut. Hned po příchodu bylo potřeba udělat několik organizačních změn a tak jsem osazenstvo přestěhoval k většímu stolu. Několik vřelých komplimentů, rozdal jsem bojový plán, tedy mapky podzemí a zájemci si rozebrali zhodnocení minulých vandrů. Po pár pivech došlo samozřejmě i na zpěv a kytaru. Je potřeba se samozřejmě zmínit o podivném chování dvou členů našeho spolku, které mě nebylo ze začátku až tak zcela jasné. Janys a Kovář se k sobě nezvykle mají. Žhnoucí pohledy,l askání, hlazení a Janys je nějaká jiná. Že by jaro ?

Po dohodě vyrážíme na místo noclehu, tedy do bývalého lomu na Chlumu. Většina přítomných toto dílo ještě za denního světla nespatřila. Po cestě ovšem bylo nutno posbírat několik klacíků na rozdělání ohně. Každý si ovšem pod slovem klacík představoval něco jiného a tak Kovářskej vyvrátil strom a táhl ho na místo určení. Snaha dostat se do jeskyní vyšla naprázdno přesto , že jsem měl připraveno sedmero klíčů a tak nocleh byl v zadním amfiteátru lomu. Po rozdělání ohně jsme trochu pojedli. Mamut s Kovářem mě tak dlouho přesvědčovali , že mají chuť na vodu , že jsem došel pro svoji čutoru. Zhluboka jsem se ovšem blbec napil a skoro jsem se udusil . Ti pitomci mě v nestřeženém okamžiku vyměnili láhev a tak místo vody jsem do sebe kopl Rum. Za všeobecného veselí jdeme spát.

Noc byla opravdu krásná a ráno mě budilo rozesmáté sluníčko a banda pitomců oblíkající si kraťasy. Popravdě je pěkná kosa , ale kluci mě přesvědčují , že první jarní den je první jarní den. Beru si tedy spodky a zalejzám do spacáku. Pozoruji chlapce jak se míhají okolo ohně a přikládají. Husí kůže na jejich nohou mě utvrzuje , že moje oslava prvního jarního dne je mnohem rozumnější. Po nějaké chvíli se sluníčko celkem solidně rozehřálo a tak si dodávám odvahu a jdu dělat snídani. Polívka přišla vhod.

Hoši s modrýma nohama se uvolili , že skočí do Srbska pro vodu. Jak jsou pozorní. Po dvou hodinách mě bylo jasné , že to nebylo ani tak o pozornosti jako spíš o žízni. V jedenáct hodin měli do Srbska dorazit Kovboj se Scaliovou a tak hošani čekají u Hulanů. Já, Pít, Hanča jsme tedy udělali prohlídku Chlumu. Janys odpočívá. Na hraně lomu se objevili dva policajti. ,,Zdravíme policii České republiky“ křiknu laškovně jejich směrem. ,,Zdravíme trempy“ odvětili a odešli, aniž by žádali úplatek .

Pak balíme a vyrážíme směr Srbsko. Po cestě jsme potkali skupinu ,,B“. Domluvili jsme si sraz u Kubrychťárny a tak se i stalo. Holky se celou cestu kochaly koberci rozkvetlých kytek. Poté co jsme se skoro všichni vystřídali na místní kadibudce, stoupáme průsmykem vzhůru k Malé Americe. Dle paměti scházím z cesty a okolo Jižního kříže pokračujeme k Pusťáku. Sestup dolu proběhl v pohodě, nikdo nespadnul. Chvilka odpočinku , příprava baterek a sestupujeme svážnou štolou , tak třicet metrů pod zem. Při odbočení do hlavní štoly směrem na Malou Ameriku nás čekalo překvapení. Kousek před poraženým zátarasem jsou nové mříže. Udivilo mě , že mě na ně Míša Pecharů neupozornil , ale jak jsem se později dozvěděl , tak o nich neměl ani tucha . Mříže byli zabudovány pár hodin před našim příchodem a podle informací mají být zality betonem. Podařilo se nám všem prolézt a tak pokračujeme dále. Na Malé Americe je rušno. Na ostrůvku je banda asi patnácti trempíků a ve štolách to není o nic lepší. Zabíráme tedy Andělské schody.

Sestup k vodě byl nutný už z důvodu vytvoření několika uměleckých fotografií. Kovboj, Kovářskej a Pít se rozhodli vyráchat kaštany. Chtěl jsem je ve vodě vyfotit , ale neměli vůli. Po třech telefonátech už byli na břehu. Relaxujem… ještě relaxujem……pořád ještě relaxujem (poznámka redakce o nutném zvýraznění délky naší relaxace). Po jídle vyrážíme směrem na fabriku, kde jsme se po prolezení jednoho závalu také ocitli. Pokračujeme dále i přes varování pocestného , že je tam velmi nepříjemná ostraha. Průchod proběhl v klídku , ostraha asi zrovna někde dřímala. Je krásné počasí a tak máme sucho v hrdle. Mořina je náš cíl.

V hospodě na Růžku nemají o naši sortu klientů zájem a tak pokračujem směrem na hřiště. Právě probíhá zápas a tak při konzumaci je možno i sledovat výroky místních fandů mezi ,které se občas zapletou Béďovi poznámky o jámách na hřišti. Kovboj se rozhodl obšťastnit přítomné hrou na kytaru , Janys přítomným ukazuje jak otec nosí trenýrky a zábava stoupá. Jelikož se blíží večer , tak je nutno pokračovat dále v cestě. Obcházíme Velkou Ameriku a hledáme místo na nocleh. Paďouři nechtí spát na hraně lomu a tak se přesunujeme do lesa. Byla to ovšem jen iluze a tak uleháme na kraj pole, kousek od továrny.

Ráno není tak slunečné jak předchozí den , ale je příjemně. Kovářskej ,Janys, Kovboj a Scaliová se rozhodli prodloužit si víkend do pondělí. Jdeme ještě na prohlídku Mexika a Velké Ameriky.Kovář a Janys zůstávají prý na hlídání batohů, ale já si stejně myslím , že chtějí sbírat odpadky. Prohlídka dna Ameriky je poněkud komplikována , neb aktivisté odstřelili jedinou přístupovou cestu a šest metrů je pro nás nepřekonatelnou překážkou. Já ale dolu moc chtěl a tak po sešplhání skály a přeběhnutí suti se mi nakonec podařilo poprvé v životě vidět toto dílo zdola.

Mamut , Pít, Hanča,Kovboj, Béďa a Scaliová se rozhodli obejít lom a pokusit se prolézt přes obrovské vrata. Neprolezli a Béďa je zhodnotil jako starou poctivou řemesnickou práci. Po navrácení na místo noclehu jsme zabalili a směrem přes Střelnici , Malou Ameriku a Kubrychťárnu sešli do Srbska.

Ahoj Maličkej