7/2007Moravský Kras 4.-8.7.2007
vložil: Maličkej
vloženo: 20.06.2009
Moravský kras 4.-8.7.2007
Tak je to tady, po dlouhých domluvách vyrážíme na velkej vandr do oblasti Moravského krasu. Z původně domluvených patnácti domluvených lidiček nakonec vyráží pouze deset. Ještěrka (+ Mikeš), se v práci dozvěděla, že si na svátky zaměstnavatel nehraje a tak maká a Evža (+Verča) má rodinné povinnosti. Dělíme se tedy do již tradičních skupin. Skupina ,,A“ tedy Pavlína, Maličkej, Kuba, Matěj a vnuk Bohouš, vyráží už ve středu dopoledne s jasně vytýčenou trasou. Plzeň, Praha, Moravský kras. Druhá skupina tedy ,,B“ Bíža, Honza a Jiřík vyjíždí v odpoledních hodinách s malou oklikou přes Kralovice, kde nabírá Ježka a přes Rakovník, kde nabírá Evíka, dále je trasa a hlavně cíl stejný jako ve skupině ,,A“. Sraz je v obci Jedovnice, tedy v blízkosti místního kempu. Skupina ,,A“ po několika přestávkách a návštěvě Nového hradu nad Blanskem, kde jsme mimo jiné domluvili v místní hospůdce obsluhu na sobotu, dorazila na místo určení. Po malé prohlídce okolí jsme se usadili v zahrádce bufáče v blízkosti již zmiňovaného kempu. Proudy lidí nás ujistili , že je v okolí nějaká akce. Obsluha mám sdělila , že v kempu je Hip Hop párty. Pro ty co nevědí co to je, máme malé přiblížení. Všichni pijou Matonku a jsou na šrot (svědectví Ježka).
Občasné telefonní spojení se skupinou ,,B“ vyruší poklidnou atmosféru. Bíža, kterej mluví do telefonu, není vlastně skoro slyšet, za to je výrazně slyšet ostatní posádka vozu, především Ježek.
Blíží se večer a před bufet se vřítil Bíža s vozidlem. Ježek nezklamal, polovinu těla má vysoukanou ze střešního okýnka a bujaře zdraví svými pokřiky všechny kolem jdoucí. Přesouváme se tedy k většímu stolu a během chvilky jsou venku kytary. Chvilku po desáté přichází obsluha , že se zavírá. Dokonce ani pohovor s majitelem nepomohl. Loučíme se přesouváme se do míst , kde tušíme nějaké místo na spaní. Místo bylo vybráno a tak rychle připravit přístřešky. Obloha je zamračená a občas skrápne. Ježek ještě dostává nápad , že přinese pivo s kempu a Eva s Honzou jdou s ním. Ostatní zaléhají.
Den druhý - Ráno se probouzíme celkem brzo , ale protože už od pěti hodin dost intenzivně prší, ze spacáku se nikomu nechce. Válíme se asi do devíti hodin a pak s vidinou celodenního deště vstáváme,balíme a jdeme dělat snídani. Ježek vyndavá butylku piva, kterou večer vybojoval v kempu. (Poznámka redakce: stála ho 400,-Kč a pak neměl na vstupy do jeskyní.
Proběhl zrychlený přesun na náměstíčko do Jedovnice, kde necháváme auta a občerstvujeme se v místní cukrárně. Při přesunu si Bíža na křižovatce otevřel okénko , protože špatně viděl. Projíždějící auto ve stejnou chvíli vjelo do louže a chvíst , Bíža má mokrou celou hubu. Protože si všiml jak přijíždějícího auta, tak louže a dal si dohromady 1+1 , tak se snažil kličkou okénko rychle zavřít, ale tu utrhl .
Chvilku přestalo pršet a tak vyrážíme směr obec Krasová. Jdeme po značce, která vede mezi poli. Za chvilku máme obalené boty od bahna, Jakub snad i kolena. Začíná pršet a tak využíváme autobusovou zastávku . Krasová je obec jako z pohádky vše upravené až je nám to divné. Scházíme krasovým údolím , kde je čas na sváču. Poté už je to jen kousek k Cikánské jeskyni. Všichni odhazují batohy a vrhají se baterkama do všech otvorů, které se v blízkosti nachází. Další kousek cesty a jsme u Balcarky. Všichni kromě Ježka, který dobrovolně zůstává u batohů ( jen mezi náma zalíbili se mu místní toalety, které bohatě po celou dobu využíval) jdou na prohlídku jeskyně. To co se dělo uvnitř snad ani nebudu popisovat. Snad jen , že v poslední části jeskyně ho Jakub s Bohoušem řízli tak , že to rozhodilo i průvodkyni.
Přestala přednášet a před vlnou zápachu se smíchem prchala i s celou skupinou o další sluj dále.Asi po třičtvrtě hodiny jsme venku a vrháme se na vše co místní bufet nabízí. Matěj se dal do řeči s místní obsluhou. Mezitím několikrát vydatně sprchlo.
Je čas na další výšlap a tak odcházíme přes Ostrov u Macochy, kde snažíme se dostat na prohlídku dochovaného větrného mlýna, leč marně. Majitel nesouhlasí a tak pár fotek a jde se dále. Na návsi někteří členové výpravy využívají v místním Infocentru jejich sociální zařízení a někteří ve chvatu prchají z vesnice a využívají ke stejnému účelu nejbližší les. Neustále nandaváme a sundaváme ponča a pláštěnky. Přiblížili jsme se pod zříceninu hradu Holštejn, tedy k vývěrům. Většina z nás ještě nic takového neviděla a asi si vůbec neumíme představit jak to zde vypadá, když se zde valí dva metry vody, která mizí ve skalních propadlinách. Po prohlídce jdeme do kopce na Holštejn. Po prohlídce odmítáme nocleh na tomto místě a scházíme směrem pod hrad na prohlídku jeskyně. Myslím, že větší dóm v celém krasu není. Před vchodem lezou horolezci a tak zatím co se opět řádsky rozpršelo sledujeme ty blázny na lanech. Matěj s Ježkem horečně diskutují. Na jaké téma nevím, ale jistě to bylo přínosné pro oba. Na to se Matěj přišoural ke mně a vypálil otázku ,, Kolik stojí tati kadilak“? odpovídám , že vskutku netuším. Okamžitě přišla další otázka ,, Asi tak přibližně, tati“? Odpovídám ,, Tak osum, deset miliónů“. Matěj chvilku kouká a odchází zpátky směrem k Ježkovi a zamumlá ,,Já myslel bez řidiče“.
Přestalo pršet a tak se šouráme směrem k vesnici Holštejn, tedy přesněji do pohostinství. Hospoda je narvaná k prasknutí cyklistama a tak zůstáváme venku. Na nějaké juchání není ani pomyšlení. Jsme navlhlý a utahaní jako koně. Proto po jídle, převážně z vlastních zásob dáváme pár pivek a pokračujeme dále v cestě. Ježek z Bížou si vymohli nocleh v blízkosti vodního zdroje, neb bylo potřeba utopit vlky. Původně diskutované a vybrané místo za místním rybníkem nepřicházelo v úvahu. Vše jak je to v dnešní době běžné je oplocené vysokým drátěným plotem. Přecházíme tedy na protější břeh potoka a Bíža vybírá místo v těsné blízkosti déle nepoužívané kadibudky. Odmítám směřuju naši skupinu o dalších třicet metrů dále. Bylo potřeba připravit přístřešky, neb bylo jasné , že v noci přijde několik dalších slejváků. Poté se většina vrhá k potoku vykonat hygošku. Kameny kloužou jako čert a tak všichni věnují pozornost balancování, kromě Jakuba, ten se vrhá s baterkou do vody a vytahuje jednoho raka za druhým. Jak asi chutnaj ? Ne, fakt jsme je nesežrali.
Den třetí – Celou noc pršelo. Náš přístřešek naštěstí vydržel, ale Bížovci to měli horší. Ježek celou noc běhal na velkou. První hovno padlo někde v místech, kde měli lávku chataři a pro zbytek využil při dešti starou kadiboudu. Chodil tak často, že si toho všimli i zmínění chataři , kteří během noci přišli na kontrolu co se to tu vlastně děje. Ráno děláme oheň a já připravuji v kotlíku Gulášovku, aby bylo něco teplého do žaludku.
Po zabalení vyrážíme na další cestu a to zpět do Holštejna a směrem na Šošůvku. Nějaká domorodkyně nás začala zviklávat, že po celonočních lijácích bude cesta plná bláta a, že za 20 minut jede autobus. I přes Pavlínovo a Matesovo protesty vyrážíme na další cestu. Matěj mě za trest odvolal z funkce předsedy výpravy a zvolil sebe. Cesta nebyla až tak špatná. Přesně ve dvanáct hodin jsme dorazili do Šošůvky v místní autobusové zastávce jsme čekali zda nějaká místní moravská selka nevyběhne s občerstvením, po vzoru selky ze Šumavy z Ježkova vyprávění. Nic….! Krucinál, kde je ta moravská pohostinost ?
Hlad nás žene dál po silnici , směr Sloup. Hotel na náměstí se nám zdál nad naše možnosti a tak pokračujeme dále k nejbližší mu hostinci. Zde ovšem byla svatba a tak pokračujeme dále dle instrukcí slečny z informačního centra. Několik nezbytných fotek před vchodem jeskyně Sloup a pokračujeme k blízkému hotelu. Po kontrole cen a vybojování místa usedáme . Bížovci s Pavlínou , Jiříkem ,Bohoušem a Evou už měli dávno po jídle, vypili aperetiv a cpali se rakvičkama se šlehačkou. Nám přinesli jídlo po třičtvrtě hodině . Než jsme stačili dojíst měli odhadem tak třetí lampu a tudíž bylo jasno , že s jejich odchodem nemůžeme počítat.
Já, Ježek, Mates a Jakub tedy vyrážíme na cestu a necháváme je jejich osudu. Údolí Macochy je nádherné, ale cesta je asfaltová a tak nožky dostaly dost zabrat. Bylo jasné , že prohlídku Macochy nestihneme a tak odbočujeme na zříceninu hradu Blansek. Hroznej krpál !!! V polovině zapínám mobil a dávám zprávu druhé skupině kam směřujeme. O to je nemohu připravit. Nahoře jdeme na prohlídku a hledáme místo na nocleh. Je tu pár zasypaných hradeb. Přesvědčuju kluky , že podle fotek z internetu tady musí být podstatně více. Nic jsme nenašli. Pokračujeme asi o třista metrů dál, kde je smrkový les a připravujem spaní. Matějovi je nějak divně a tak hned ulehl a usnul. Čekáme na skupinu ,,B“ ale marně. Je sice pravdou , že na hrad došli, dokonce našli to co se nám nepodařilo, tedy hradby. Ovšem poté co nás nenašli usoudili , že jsme je nahoru poslali z žertu a že zatím co oni potili krev na tom hrozném krpálu, my sedíme ve Spáleném mlýně na pivku. Otočili se a šup dolů. Když nás dole nenašli udělali očistu v Punkvě (Pavlína kompletní k potěše všech kolemjdoucích) a šli na pivko.
Den čtvrtý - Ráno je jako s partesu. Je sice chladno, ale svítí sluníčko. Po přípravě snídaně a balení se spojujeme s Bížovcema . Je půl deváté a čtyři minuty. Bíža nám oznamuje , že máme koupený lísky na prohlídku Macochy na devátou hodinu. S dětma dobalujeme a vyrážíme směr Macocha, Ježek dobaluje. Úplně mokrej jsem doběhl před vchod Macochy a to těsně před devátou. Bíža mě oznámil, že se musí vstupenky bukovat, tak dva až čtyři dny předem. Štěstí v neštěstí bylo , že jim ráno nenaskočila počítačová síť a tak nahlásil , že jsme je měli zamluvený i my, ty koukali když si je přišli vyzvednout praví vlastníci. Prohlídka jeskyně , propasti a plavba na lodičkách probíhala jako ostatně vždy v naší produkci za všeobecného veselí.Hesla místního loďivoda byly dost dobrý. Byl to řízek , ale na otázku na konci plavby, jestli by to s náma nesfoukl po toku Punkvy až do Blanska, dal odmítavou odpověď.
Děti se vrhly na Bufet a upomínkové předměty. Vydali jsme se na další cestu. Bylo rozhodnuto , že pro zkrácení a usnadnění cesty využijeme místní lanovku k vrcholu propasti Macocha. Ježek nahoře prohlásil , že to byla jeho nejlepší investice života.
Po prohlídce propasti a spuštění několika plivanců pokračujeme v cestě přes ves Krasová do Jedovnice, kde na nás čekaly povozy. Bez meškání přejíždíme k rybníku , kde se vrháme do vln k očistě svých špinavých těl. Pro místní je to jistě příjemné zpestření, protože jsme široko daleko jediní, kteří se v takové kose koupou. S auty ověšenými spodním mokrým prádlem se loučíme s Jedovnicí a přejíždíme do Blanska na nákup chleba a pochutin na dnešní večer. Cestou jsme ještě zastavili na baštu v restauraci U Veverky. Je 7.7.2007 a tak jako všude i zde mají svatbu. Ježek si připnul na prsa kam patří Myrta kus lupení, já mu udělal s ubrousku kravatu a poté se dožadoval vpuštění na svatební hostinu. Nevyšlo mu to.
O dalším směru naší cesty nebylo pochyb, zřícenina Nového hradu a náš večerní estrádní program. Cesta ku hradu s naplněnýma batohama byla opět pochoutkou, ale proti Blanseku slabej odvárek. Vcházíme do hradu a šup na jedno. Hospodskej se tváří dost vyjeveně, asi nevěřil , že dorazíme. Po chvíli mě sděluje , že to vypadá špatně , že majitel na dnešní večer půjčil hrad nějaké partě. Nedá se nic dělat čekáme, ale nakonec jsme se dohodli a veselí započalo. Hrálo se a zpívalo víc jak šest hodin. Až na některé výstřely účastníků výpravy, především ze skupiny ,,B“ , teda Bíži vše probíhalo v naprosté pohodě.
Den pátý - Ještě ráno Bíža křičel na hrad, ale myslím , že neměl sil něco dobývat a vlastně i auto musel řídit Ježek. V Tišnově jsme se zastavili ještě na vykoupání a oběd v místním bazéně.
P.S. Jo, pro ty co se jeví , že tam pořád zmiňuji Ježka, kterej s náma vlastně vůbec nebyl, tak je to proto, aby nemusel doma Martině vysvětlovat , kde se těch pět dní válel.
Ahoj Maličkej