7/2001
Český Ráj 2001 jak to bylo

vložil: Hnilda
vloženo: 20.06.2009

Český ráj 5.7.-8.7.2001

Dle dohody odjíždíme Já,Kuba,Patapuf a František z Kaznějova směr Český ráj,kde se máme na určeném místě setkat se skupinou A ,tedy Čorňákem,Honzou,Ládou a Pavlínou ,kteří jsou na místě již od středy. Po průjezdu přes Mladou Boleslav jsme se několikrát spojili vysloveně trempským spojením mobilem ,abychom se vůbec našli .
Vedoucím výpravy je Čorňák, jelikož v těchto místech již byl a tak je předpoklad ,že to zde zná. Po příjezdu do Prachovských skal a nezbytném občerstvení jsme vyrazili na prohlídku místních přírodních krás. Naše cesta vedla dle hesla ,,Vše co je zakázané jest náš cíl” ,jak jinak že.Tak jsme zdolávali stezky určené pouze pro prominenty s horolezeckým průkazem.Některé místa byla pro ty tučnější z nás opravdu těsná a hrozilo ,že budou muset počkat až se dostaví záchranný tým či jeřáb.K večeru jsme si dali sedánek v místní restauraci a popěli několik teskných písní. Mírně obžerstveni jsme se domotali k místnímu koupališti ,kde Čorňák určil místo k nocování. Pavlína vykřikoval něco o koupeli ,ale vzápětí co se nám podařilo rozdělat oheň, (v chráněné oblasti) několikrát udělat z lavičky přemet vzad a odplazil se do spacáku s podivným mumláním za bouřlivého povzbuzováních ostatních. Do ostatních se už ovšem nezapočítával Čorňák ,protože ten právě zvracel v poloze Bernardýn do dětského pískoviště. Ráno po snídani jsme se sbalili a vyrazili na parkoviště ,kde se nějaký důchodce domáhal zaplacení parkovného . Měli jsme malou výměnu názorů a pán mě pozval na městský úřad v Jičíně (zřejmě na prohlídku) a mával nějakou průkazkou jako šílenec. Dali jsme mu tedy 20,-Kč na sváču a vyrazili za dalším dobrodružstvím. Je hroznej pařák a tak směr naší cesty je k Javornické horce na Oborský rybník . Z počátku nás jímá hrůza ,dle nejstřízlivějších odhadů se zde pohybuje kolem šesti tisíc lidí ,ale máto i lepší stánku a to mnoho stánků ,kde je možno nakoupit jídlo ,které nám chybí. Jdeme se všichni rochnit ,krom Ládi tomu zřejmě voda nepřirostla k srdci ,vlastně spíš k nohám a nepřibližuje se jí blíže než 20 metrů. Po koupeli trocha slunění a čumandy na okolní pahorkatiny a pak šup na zelíčko.Další cesta vedla přes Libuň,Újezd,Troskovice až na zříceninu hradu Trosky. Je to asi nejvzláštnější stavba co jsem kdy viděl a musím přiznat ,že na bájích ,které jsou o tomto stavení může být něco pravdy. Doporučuji při návštěvě zakoupit v pokladně průvodce a jít dle instrukcí ,prohlídka bude jistě zajímavější než ,když si ho koupíte při odchodu z hradu jako já.Kluci si podrželi a potěžkali ptáka nějakého pána .Ale musíme pokračovat dál a tak další cíl je Hrubá skála ,což byl původně zámek ,ale dnes je již předělán na hotel .Jediná prohlídka je po zaplacení vstup do věže . Maličkej si pohrál s hodinami a tak sestup byl spíš úprk .Posunuli se jen o deset minut. Nezbytná návštěva místních toalet ,kde jsme provedli očistu těla zvenku i zevnitř. Ještě krátká prohlídka místní zahrady a spoďárů nějaké španělské turistky a už pokračujeme opět dál směr Klokočské skály . Čorňák si vymohl ještě jednu koupel na vyčmánění vlka a tak ještě malá zastávka v obci Bělá a pak již jdeme opět do skal . Čorňák nezapomněl a tak jsme cílové místo našli bez problémů.Je to tady samá jeskyně ,sluj,díra a vůbec. Po chvilce odpočinku se začínají jednotlivý členové výpravy ztrácet a jsou vidět pouze mrskající nohy a píďalkovité pohyby ,jak se snaží vecpat svá těla do všude přítomných chodeb . Čorňák objevil indiánské pohřebiště a tak se všichni hrneme ,tedy spíš plazíme podívat co se zde skrývá. Je to velmi zvláštní pocit, spousta křížů a různých věcí které dříve zřejmě patřili mrtvým kamarádům či horolezcům. Honem ven je tu velký chlad a ten pocit.
Pomalu se připravujem k spánku ,tak ještě posezení u ohně a nezbytné halekání s kytarou. Je sobota ráno a hned vyrážíme na průzkum okolí a je to tu prostě bomba. Po dohodě vyrážíme směrem na zřícenu hradu Rotštejn. Bohužel hrad byl převážně ze dřeva a protože byl založen před rokem 1300, tak se dochovalo pouze první patro ,kde je asi 60 metrů hluboká studna. Ve skále pod hradem jsou vytesané jeskyně a chodby ,kde se točily záběry do filmů Mrkáček Čičo a Přijela pouť. Po řádné prohlídce jsme se vyrazili obžerstvit do místní knajpy . Dalo by se říct ,že během dvou hodin jsme ji dokonale vyjedli a vypili.Jdeme zpátky na místo noclehu a spojujeme chůzi s prohlídkou okolí.Neodolali jsme a vlezli do jeskyně Postojna v Zeleném dole též nazývanou Amerika, která by měla být největší v Českém ráji.František se obětoval a vyrazil pro občerstvení a když se vrátil zjistil ,že je bez peněz a dokladů a tak čišel do vesnice znovu . Našel ale prd protože ledvinku měl v kempu pod batohem,.Blíží se večer a tak vyrážíme k nedalekému potoku udělat hygienu.Pavlína se zbláznil a lehl si do potoka ve ,kterém mrzly při čištění i zuby. Když vylezl byl sice osvěženej a mokrej ,ale očividně ne umytej.Jehličí,bahno a další bordel měl až za ráfkem a tak ho Maličkej musel polejvat vodou přímo ze studánky,brrrrrrr! Večerní posezení bylo v pohobě ,protože Pavlína se rozhodl pokračovat v započaté exhibici.Předvedl několik svých zážitků z lovu ryb s pracovními názvy ,,Kachna ,Labuť a Tchoř”. Po velkém úspěchu dal přídavek s pracovním názvem,, Mé zážitky z nočních”což bylo, taky silný kafe. Začalo krápat a přešlo to do děštíku ,no vlastně chčije a začal vítr, hromy a blesky. Kluci se přestěhovali do jeskyně a já s Kubou jsme si udělali přístřešek .Jakub utrousil radu ,kterou mu do hlavy vtloukala babička .Tati babi říkala ,abychom hlavně nespali ve skalách,pod stromy a u pramenů .Ujistil jsem ho ,že právě toto místo splňuje všechny babičiny výstrahy a požadavky.Je ráno a přežili jsme .Balíme a vyrážíme na poslední místo a to pohádkový lom plný polodrahokamů u obce Kozákov ,takzvaný Votrubův lom. Čorňák zakoupil vstupenky do místního soukromého musea a vstupu do lomu.Hned po příchodu jsme se rozprchli po celé ploše lomu.Již jsem pochopil lidi při zlaté horečce .Všichni totiž horečně přehazovali suť a František ve snaze odnést si nějaký pěkný úlovek zvedal nad hlavu 30-ti kilové šutry a bušil jimi o zem .Jakub se z hledáním polodrahokamů taky nepáral a plnit všech deset kapes na své vestě vším čím našel.Po deseti minutách jistě vážila víc jak deset kilo. Asi po půl hodině jsme ukončili naši snahu a bohatší spíše o zážitky než polodrahokamy jsme směřovali k domovu.