11/2012
Žulový víkend 23.-25.11.2012

vložil: Ježek & spol.
vloženo: 28.11.2012

Žulový víkend
23. - 25. 11. 2012

Pátek 23.11.2012
Před polednem vyrážím autobusem do Kaznějova. Tady nasedám už společně s Brendym a Boňkem do vlaku směr Blatno a dále do obce Ležky. Máme v plánu strávit víkend v žulových skalách. Ze zastávky vlaku jdeme přes obec Ležky na skalní masív zvaný Kapucín. V obci je k našemu překvapení fungující hospůdka. V době příchodu je sice ještě zavřeno, ale pro případnou další návštěvu je to pozitivní zjištění. Jdeme vsí, ve které právě začal čas zabíjaček. Viděli jsme dvě, ale bohužel nechtěli u žádné naší „pomoc“. Stoupáme tedy hned za vsí do kopce. Míjíme válečný bunkr tzv. Řopík (vzor 37) a pak zahýbáme z cesty na stezku vedoucí k vrcholu. Skály jsou úchvatné. Je to krásné místo, a nebýt ruchu ze silnice R6 Praha – Karlovy Vary, nemělo by to chybu. Po chvíli kochání a fotografování sestupujeme směrem k silnici a jdeme se občerstvit do kiosku. Uvnitř je krásné teplo a ochotná obsluha. Dáváme si klobásu s hořčicí a křenem. Je to macek a sníst jí dá hodně práce. Ač neradi, pokračujeme po chvíli dál. Určitě sem ještě zajdeme někdy v budoucnu, ale plán je plán. Přes Malměřice jdeme rozbahněnou cestou do Stebna. Ještě před obcí se stavujeme u zatopeného žulového lomu, ale tma nám už neumožňuje se tu více poohlédnout. Ve Stebně je sice hospůdka také ještě zavřená, ale paní hostinská nás pouští dál hodinu před otvíračkou. Poznávám v ní manželku svého bývalého kolegy a tak prohodíme i pár vět na téma starých dobrých časů. Do restaurace se posléze začnou trousit místní. Musím říci, že bylo velmi zábavné je pozorovat, ale to tu raději nebudu popisovat. V hospůdce jsme se sice zdrželi trochu déle, než bylo původně v plánu, ale i tak hodláme dojít až k místu, které jsem vybral pro přenocování. Při odchodu nám dává můj bývalý kolega ještě darem dva těžké skleněné půllitry. Jdeme kolem hradu Petrohrad k žulovému masivu u Spáleného vrchu. Je to tu krásné. Děláme oheň a připravujeme si spaní. Prohlídku necháváme až na druhý den. Oba mí průvodci usínají rychle, ale já nemohu dlouho usnout.

Sobota 24.11.2012
Vstáváme brzy. Připravujeme snídani. Po té jdu „odhodit“ nějaké bio zbytky do lesa. K mému překvapení potkávám muže v zeleném s flintou přes rameno a čoklem na vodítku. Můj údiv je ještě větší, když na mne začne mluvit německy. Nemám ale čas na konverzaci a uhýbám z cesty mezi smrčky. Po chvíli s kalhoty u kotníků zaslechnu mužský a ženský hlas. Nimrod se vrací spolu s nějakou ženou. Když v šeru mezi smrčky zahlédne cosi světlého, jde to prozkoumat. Pak tu jen beze slov oba stojíme a zíráme. Já v předklonu přes rameno na něj a on přímo do mé řiti. Docela komická situace takhle po rozbřesku. Po chvíli trapného mlčení němec odchází v doprovodu ženy pryč.
Dalším cílem našeho putování jsou Krtské skály. Jdeme tedy do Krt. Nejprve si krátíme cestu přes údolí. Sestup je strmý. Pak skok přes potok a opět musíme do kopce. V cestě nám ještě leží bažiny. Kdysi tu bývaly mostky a hatě, ale zřejmě tudy moc turistů nechodí a tak vše pohltilo bahno. Mimochodem málem pohltilo i Brenďáka. Ten se odhodlaně jako Král Šumavy vydal první přes zrádný úsek, ale nedopadlo to valně. Nakonec se však všichni zdárně dostáváme na pevnou zem. Následuje nezáživný dlouhý přechod alejí do obce. Těšíme se na něco k pití. Hodláme se totiž zastavit v obchodě. Dorážíme ale půl hodiny po zavíračce. Nálada je na bodu mrazu. Naštěstí je paní „krámská“ ještě uvnitř a uklízí. Otevře nám a prodá vše, co žádáme. Navíc se ještě roztrhnou mračna a vykoukne Slunce. No prostě parádní proměna situace. Zatímco popíjíme pivo a hřejeme se na slunci, ozvou se z lesa, kam máme namířeno, výstřely. Když pak po hodině dojdeme na rozcestí pod Krtským lomem, narážíme na myslivce a honce. Plán naší trasy se kříží s jejich lečí. Jdeme tedy do lomu, kde už hon ukončili a pak se vracíme k jejich ležení. Dohoda je rychlá. My zůstaneme u jejich ohně a uvaříme si, zatím co oni poženou divoká prasata dál. Ukazují nám své úlovky – 6 pořádných kusů černé. Tak si teda pečeme buřty a v lese se ozývají výstřely. Asi dvacet minut po odchodu lovců se u nás objevují dvě divoká prasata. Snažím se je zahnat hulákáním, což se daří a prasata odbíhají k lomu. Chvíli po té přichází myslivec, a když se od nás dozví o divočácích, řekne nám, že jedno z nich postřelil a teď ho hledá. Jen na sucho polkneme, balíme a mizíme. Kolem dalšího zatopeného žulového lomu a přes Ostroveckou olšinu se dostáváme na silnici. Tady nás opouští Boněk, který se večer účastní zpívané v Pláních. Na rozloučenou tedy připravíme kolu s rumem. Dál tedy jdeme dva ke Chvojkovskému mlýnu. Odtud stoupáme k Vysoké Libyni. No a to se již blíží konec našeho putování. V libyňské hospodě trávíme sobotní večer a pak míříme ke Kralovicím do lesa na poslední nocleh.

Neděle 25.11.2012
Ráno se budím brzy. Zatímco Brendy spí, courám kolem a čekám, až se vzbudí. Pak nás čeká cesta lesem a okolo nově zalesněného vrchu Šustrák k nám domů.
V našem obýváku končí putování žulou. Plán byl splněn do puntíku. Kolena to vydržela, i když to bylo náročné. Už se těším, až si to zopakuji.

AHOJ Ježek